Dovoluji si jako administrátor Blogosféry uvést pár dat, postřehů a dojmů po měsíční existenci tohoto prostoru.
Je to nejpůvabnější náměstí, co vůbec znám. Leží na kopečku obehnaném středověkými hradbami a s okolním světem jej spojují jen dvě cesty prudce klesající na protilehlých koncích rynku do města. Vlastně je tu ještě jedna uzoučká ulička, tak akorát, aby jí prošel jeden člověk. Vede mezi domy a mění se…
V domovech pro seniory a vůbec pro lidi, kteří nemají to štěstí, aby byli samostatní, je stále zavřeno. Jejich svět se oddělil od zbytku vesmíru a od toho našeho běžného zmizel. Naštěstí ne docela.
Tolik dostane dle rozhodnutí soudu bratr Pavla Wonky. Podobné částky jsou nabízeny i jiným bývalým politickým vězňům. A vše je v pořádku.
Nechci se promořit novým koronavirem. Zatím ne. Nehodlám nechat zkolonizovat buňky svého těla virem, o jehož původu a chování v těle zatím mnoho nevíme. A ne proto, že bych si ho snad pletla s Ebolou.
Zákonodárci nám sice přijali zákon o tom, že se omezí pěstování monokultur, aby naše krajina vypadala lépe, tolik netrpěla, ale hlavně byla i užitečnější. A jak to aktuálně vypadá? Podívejte se na fotoblog z mých jarních cyklotoulek.
Venku je jaro, tak snad nebude tak zle. Ale zkusme být kukátkem a věci si trochu porovnat. Dojdeme tak k potvrzení Einsteina, že ve srovnání s vesmírem je blbost skoro ověřitelně nekonečná. Začneme třeba Frantou…
Pokud se nesmíříme s tím, že se tma a světlo střídají pravidelně jako se na stole objevují talíře a lžíce, musíme zapátrat, kam světlo mizí a kdo ho zhltne, když nastává příšeří.