Čo je láska? Je to nádych, je to blízkosť bytostí, ich vtelenie? Je to večnosť, je to okamih, je to ich priestor a priesečník? Neexistuje mapa, ani aplikácia, ani GPS. Lebo každý máme iný príbeh, iné túžby a priania.
Rok 1989 byl nepochybně zlomový v dějinách naší země, protože skončila nadvláda tupé moci, jež měla pro své názorové odpůrce v počátcích jen oprátku a olovo, později koncentráky a vězení a ve finální „soft“ verzi vyhazování z práce a likvidaci kariéry dětí těch, kteří se nesklonili.
Probudil se poměrně brzy, ještě svítily pouliční lampy. Jedna z nich mu stále svítila do obýváku, kde si zřídil své stanoviště.
ráno sa kúpe v prameni vonia nový deň čerstvo ako chlieb zrkadlíš sa v kvapkách rosy v jemnosti splývaš s trávou si to ty cítiš sa v sebe so sebou naboso bez slov oddane spočívaš v úprimnosti načúvaš srdcu s absolútnou dôverou dýchaš si pokoj veríš v seba prijmi sa s láskou a v láske tu a teraz (foto-J.Melišová)
Hlava alebo srdce? Čomu dáme prednosť? Rozumu alebo citu? Existuje medzi tým rovnováha či harmónia? Je rovnováha rozhodnutím, ktoré leží niekde uprostred?
V posledním blogu na Idnesu jsem sdílela osud Zamana, chlapce, který s rodiči uvízl na polsko-běloruské hranici. Nyní sdílím reakce „milých“ diskutujících na blogu Idnes.
prší vonku aj v duši v nebi asi niekto niečo tuší kvapky rozmazali tvoj obraz dáždnik sa hanbí v kúte zapratanom myšlienkami stopy rozvial vietor rozjasnieva sa cez otvorené oči vidíš slnko cítiš jeho teplo bolo tu vždy aj pre teba smeruješ svoj zrak priamo pred seba počúvaš intuíciu učíš…
Horúce leto rýchlo pulzovalo rodilo sa v rannej rose vlhlo kropajami potu V láskavom tieni korún stromov po májových pukoch rástol nový život Vzduch chladivo pálil dážď začal jemne šepkať Prišla si s nádychom vánku objímajúca život v jeho krehkosti Prišla si s podvečernou vôňou júnových kvetov prežiť svoj krásny…
Zdálo by se, že největší moudra vrcholných představitelů „strany a vlády“ vždy padala a padají stále v okamžiku určité agónie příslušného režimu, se kterou může souviset z hlediska ambicí i jakási agónie osobní.
Vůbec to nevadí, že se ví její rok narození. Pořád je to noblesní dáma, která když vyjde na jeviště, nepotřebuje za sebou blikající reflektory, mlhu či nějaké hopsalíny.