Věci, věci, věcičky aneb když vytvoříš Popelčinu schránku

Máme doma několik míst, kam dávám různé citově zabarvené předměty jako jsou drobné dárky, mušle od moře, kameny z několika zemí a všelijaké drobnůstky z charitativních akcí. Někdy je toho opravdu příliš, zvlášť když přibývají stále další, třeba knoflíky od maminky (mohly by se hodit), přáníčka či lichá miniaturní ponožka…

Chci se brzy vdát, aby mi někdo pral a žehlil.

Ženy z etiopského kmene Mursi si s dosažením plnoletosti nechávají vybít spodní řezáky a probodnout spodní ret, do kterého vkládají stále širší předměty, až je vytvořeno dost místa pro hliněné či dřevěné talíře s průměrem až dvacet centimetrů. Protože takový zvyk zachovávaly jejich matky a babičky, a protože je tento…

Napíšu podivuhodný příběh jednoho divocha?

Znáte příběh muže, který literárně ztvárnil Josef Formánek v románu Mluviti pravdu? Nalezenec, odložený do sirotčince, vstoupí na začátku války do SS, když hledá nějakou sounáležitost, tady najde kamaráda, ale hlavně smrt na každém kroku… a taky lásku k ženě, kdy ho touha po ní vede krutými událostmi války i…

Sólo pro Krkonoše

Vždycky jsem si myslela, že lidé, co se toulají po horách sami, jen tak s batohem, jsou životní ztroskotanci, jejichž sny jsou dávno pohřbené. Vyrazit sólo do hor jsem totiž já sama zatoužila přesně v době, kdy mi bylo jedno, jestli umřu zítra nebo včera. Jenže zkrachovalci mívají k činu většinou hodně…

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial