Tento blog je jistou reakcí na zprávu o katastrofální situaci v oboru praktických dětských lékařů. V jiných oborech to není o moc lepší.Odkaz na článek zde.
Petr se mnou sloužil na vojně v půlce osmdesátých let v Prachaticích. Žil někde u Plzně, rozuměli si a často si povídali. Jednou mně překvapil, když řekl, že ti hnusní komunisté ublížili jeho rodině víc než nacisté.
Těsně po maturitě před započetím dalšího vzdělávacího procesu jsme absolvovali takzvanou letní aktivitu. Tehdy to bylo zvykem a já byl se svými třemi budoucími spolužáky zařazen na jedno pražské staveniště.
Tomio Okamura opět perlil v diskusním pořadu Partie na CNN Prima, když kritizoval výcvik ukrajinských vojáků v Česku. „Chováte se jako Chamberlain,“ právem mu vmetl do tváře jihočeský hejtman.
V roce 2001 jsem projel sám stopem celou Kanadu a dojel až na Aljašku (15 200 km za 39 dnů). Fotky mám na diapozitivech, takže je prohlížení snímků poměrně nepraktické. Sestavil jsem si z krabice od bot a iPadu jednoduchý “skener” a diapozitivy přefotil mobilem.
„Neměl byste cigaretu, pane?“, ozval se za mnou hlas, když jsem míchal lžičkou cukr v punči u stolečku na náměstí uprostřed vánočního jarmarku.
Myšlen je tím ten obyčejný, malý človíček, nikoliv věrchuška. Nevím, co si myslet. Odsuzovat? Pohrdat? Litovat?
Dne 3.12.1952 bylo na dvoře pankrácké věznice oběšeno 11 předních činitelů KSČ. Dějiny spíše výjimečně zaznamenaly historickou spravedlnost.
Horthyho režim za to byl po válce spravedlivě odměněn. Maďarsko 40 let třelo bídu s nouzí v podobě socialismu. Bohužel ale my i jiní také. A dnes se to opakuje.
O zdravotní péči v éře rudé totality se často povídají báchorky, ve skutečnosti za moc nestálo. Dokonce se stalo i příčinnou odpudivého a zločinného vydírání státní bezpečností.