Je velmi předčasné jásat. Ukrajinci sice postupují, ale do konce je moc daleko. Ale především je ruský medvěd zákeřný, nevypočitatelný, zlý, ale na druhé straně naštěstí i neschopný a bojácný.
Sdílený virtuální prostor
Je velmi předčasné jásat. Ukrajinci sice postupují, ale do konce je moc daleko. Ale především je ruský medvěd zákeřný, nevypočitatelný, zlý, ale na druhé straně naštěstí i neschopný a bojácný.
Od politiků je vyžadována komunikace, jako kdyby šlo o nezbytnou součást vlastního bytí. Otázkou je, zda má smysl mít velká očekávání.
Jak uvádějí média, současný panovník Ruské federace schválil novou doktrínu, která se týká tzv. „obrany ruského světa“. Týká se rovněž etnických Rusů, žijících v zahraničí.
Asi je to jedno. V obou dvou případech jde v lepším případě o sobectví, v tom horším o vlastizradu. Nemám omluvy ani pochopení.
Kolega Lubomír Stejskal napsal blog, reagující na odchod prvního a současně posledního presidenta SSSR, který je rovněž rozborem možnosti reformovat totalitu. Přidám pár postřehů.
Německá televize ARD, sdružující několik vysílacích kanálů, oznámila, že již nebude vysílat filmy o náčelníkovi Apačů a jeho příteli Old Shatterhandovi. Důvodem je dle nich rasismus.
Slavnostní slib se dovolává něčeho, co je přísahajícímu posvátné. Někdy na něm může být vynucen silou. Vždy se však dotýká vlastní cti.
Zásadní zpráva pro naše média, jež přebíjí i frontové zpravodajství. Jiří Paroubek, zombie české politické scény, jde do presidentského klání. Až sežene – dle vlastních slov – prachy.
Herci se před smrtí promítne film jeho života. Pak přijde Mirka Spáčilová a dá mu patnáct procent. PS: Děkuji Lukáši Pollertovi, že mi nevycinkal, když jsem si jej načmáral, ba ani mi za to nenamlátil – což ovšem může být i díky tomu, že jsme…
Některá data naší novodobé historie byl měla být tak nějak více zvýrazněna pro poučení příštích generací. I ta, na která nemůžeme být hrdí.