Život se skládá z mnoha drobných střípků událostí a také věcí kolem nás. Když odejdeme, jako kdybychom si je brali sebou. Ne vždy tomu tak musí být.
[trioletum dolens] Deprese klofou do palice kurevsky v duši bolím. V kebuli se mi zahnízdíce, deprese klofou do palice, tak snad aspoň mé čmáranice potěší – kohokoli. Deprese klofou do palice kurevsky v duši bolím.
Biografie známých osob je v dnešní době záležitostí tzv. „ghostwriterů“, kteří předmětnou osobnost vykreslí v příznivých barvách. Negativní stránky nezmíní vůbec, případně je podají v úsměvné formě, předpokládající shovívavou reakci čtenáře.
Kdo zná předjarní Pankrác, ví, o čem mluvím: studená, větrná pláň nad Nuslemi na jedné a Krčí na druhé straně, jejíž horizont po desetiletí korunovala šachová figurka Kotěrovy vodárny, než ji zastínil prosklený věžák Motokovu.
Někdy naše životy prochází nekonečnou šedí a blíží se pomalu ke konci cesty. Cítíme se osamělí a zbyteční. Potom na nás odněkud nečekaně vyskočí štěstí.
Korene prerážajú zem, derú sa do hĺbky. Tak ako ja siaham na svoje dná. A potom rastiem. So všetkou bolesťou. Občas sa rozpadávam, odpadne mi nezdravá vetvička. Niekedy sa musím vrátiť. Alebo utekám od pocitu, že ma obmedzujú moje korene. Keď ma vyvráti búrka, zapustím nové. Vždy sa teším, keď…
[co nám Kosmas zamlčel] Včera večer Mnata kopulovat chvátal, v kolíbce však furt řval Vojen, Mnata zůstal neukojen. Vzteky prokop vrata, dnes ho bolí hnáta. © vtg 2022
Venku byla ještě tma, když se probudila. Mžourala do tmy a líně se protahovala v posteli. Dneska mě nic nebolí, to je skvělé, pomyslela si. Nahmatala hodinky pohozené na nočním stolku. Na displeji zasvítilo 4:30. Anežka zakroutila nevěřícně hlavou a zavrtala se zpátky pod peřinu. To fakt ne! Ještě je…
Pritiahla si golier na kabáte blízko brady a snažila sa zahrabať svoje studené uši do tepla mäkkej, chlpatej kapucne. Na tvár sa jej lepili pramienky vlasov navlhnutých vzduchom. Končekom jazyka si rýchlo oblizla spodnú peru. Ruky, sfarbené do červena drsným štipľavým vetrom, ukryla hlboko do vreciek modrého kabáta. Palce na…
[triolet] Odtančila mi Kolombína někam, snad do stínů, snad někam jinam. Odtančila mi Kolombína, však tančím k ní – ať je nám hlína měkká! Odtančila mi Kolombína někam. © vtg 2022