Další várka, tentokrát z jedné darované knihy. Tak shavua tov.
Stalo se to dneska ráno. Kráčela jsem do práce a pomalu se probírala k životu. Všude kolem byla ještě tma. Když jsem procházela uličkou mezi domy, kousek od popelnic, uprostřed hustého keře, uslyšela jsem náhle hlas, zřejmě volající na mě.
Další porce vtipů, týkajících se národa, který snad i díky jim přežil. Nejsou nové, jen sbírám ty, které se mi líbí a o nichž si myslím, že mohou potěšit a rozesmát díky své zkratce, obsahující životní zkušenost i schopnost dělat si legraci sami ze sebe.
Pořád se jim na mě něco nelíbilo. Vlastně asi už od narození. Já jsem ale optimistka, takže jsem to opět vyřešila po svém.
Načínáme druhou třicítku vtipů národa, který je znám tím, že si umí dělat tu největší legraci ze sebe. A my Češi jsme na tom podobně.
„Skočte si na kožní hned, ještě tam jsou.“ Řekla doktorka a já poslechla. Na dveřích ordinace stojí informace, že jsou tam do 15.00. Je třináct třicet…
Jubilejní 30. porce vtipů, posbíraných tu i onde. Snad přijdou vhod v této nelehké době