Jiří: složitá rodinná historie, pozvánky a krásné rodinné sešlosti

Psát o Jiřím je vlastně hrozně těžké. Chtěla jsem to pojmout vesele, ale vůbec mi to nejde. Asi i proto, že nám všem moc chybí. Byl nesmírná osobnost, kterých se rodí tak jedna za sto, dvě stě let. Jeho život „před babičkou“ – tedy před osvobozením Plzně s britskou armádou,…

Kdy a jak babičky „umírání“ začalo a proč je nutný koukat „do zelenýho“.

Hodně se mě ptáte, kdy to u babičky propuklo, že ji přestal ze dne na den takhle bavit život. Pokusím se popsat sled událostí, jak si ho vybavuji já. Pamatuju si, že jsme s rodiči jeli všichni na naše každoroční tradiční únorové hory a táta nám v autě řekl vážně…

O babičce a stěhování aneb “Neber si ji, je strašně rozmazlená!“

Dneska ráno, když jsem společně s tetou mířila do domu sociálních služeb vyřídit papíry pro stěhování babičky (99 let a 3 měsíce) z pokoje do pokoje (jde o takřka stejné pokoje hned vedle sebe), a cloumal se mnou vztek, proč ježi-babička musí vždycky – i ty nejjednodušší úkony –  zbytečně…

Omicronový deník – část dvanáctá – Povolený booster, králíci a (ježi)-babička

Tak od pondělí slavnostně – pro nás doslova s křížkem po funuse – povolena registrace na posilující třetí dávku 12-18 let. No vida, že to jde. Stačí zjistit, že by Češi nemohli s dětmi do Rakouska lyžovat a hned se pohnou ledy. Jsem vám říkala, že to nakonec prorazíme. Jako…

Omicronový deník – jedenáctý díl – Česko jako covidový skanzen blbosti

Jak doma děti opět naplno ožily, rapidně ubývá času na psaní. Ale to se nedá nic dělat. Zítra jdu už do práce, tak se obávám, že tohle bude jeden z posledních dílů deníku. Oběma dětem je dobře, stále čekáme na kompletní návrat čichu u starší dcery, mladší už je úplně…

Omicronový deník – desátá část – Dorty a obrazoborecví

Dnešní den začal tím, že jsem si místo kapek stříkla omylem do oka antivirový pudr taffix. Čekala jsem, že se to jednou stane, protože ty zatracený lahvičky jsou stejně velký a obě blbě bílý. Naštěstí taffix sice v nose pálí jako čert, v oku s rychlým výplachem nepálí vůbec, dobré…

Omicronový deník – část devátá – Neplatné testy, reinfekce a jiné lahůdky

Den dvanáctý. Máme se fakt dobře. Jsem už dost optimistická. Musím Omicron po očkování zatím celkem pochválit. 5 dní to ale tedy určitě není, to by si na ministerstvu měli opravit. Na tři dávky si netroufl. Dvě potrápil středně. Je to hnus, ale poroučí se pryč celkem rychle. A pokud…

Omicronový deník – část sedmá – Směs radosti a děsivého vzteku

Kolem osmé večerní dorazil mému muži a mně výsledek PCR (výtěr z krku) NEGATIVNÍ i po 8 dnech pobytu doma se dvěma nakaženými (antigeny i PCR potvrzenými) dětmi. Normálně bychom si s mužem otevřeli šampaňské, hodila bych do něj jahody a spokojeně bychom to oslavili. Tentokrát jsem cítila jen směs…

Omicronový deník – část šestá – Snad již přichází mutace s názvem Pravda

Ráno jsme s mužem po 8 dnech, co zde trávíme v dobrovolné karanténě v přítomnosti dvou pozitivních 2x očkovaných dětí, vyrazili do DRIVE-IN odběrového místa na pražský Hamr, kde dělají výtěry z krku. Zajímavé po týdnu vidět lidi… a vyrazit autem mimo stěny domova. Na test jsme podle ujetých pravidel…

Omicronový deník – pátá část –  Jak to bylo dál a taky „Nad dopisy diváků“ :-)

Lež má dlouhý nohy a velký pevný kozy – to je text nějaké písně, který si vypůjčím, abych popsala ranní radost, že Djokovicovi jeho tancování ve lžích o celiakii a nákaze covidem, když se nechal fotit na různých akcích ve dnech, kdy měl být pozitivní, neprošlo. Tak hurá domu, Novaku.…

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial