[triolet] Odtančila mi Kolombína někam, snad do stínů, snad někam jinam. Odtančila mi Kolombína, však tančím k ní – ať je nám hlína měkká! Odtančila mi Kolombína někam. © vtg 2022
Marnotratně si ruce myjem, jak nesmilníme, nezabijem, a já se chechtám potají, kterak se masa opájí metamorálním deliriem. © vtg 2022
[tucet nových čmáranice a jeden lime-ryk pojizerský]
[psáno v noční košili za éry covidové] Za oněch dob, kdy covidismus zavládl světem, jsem postupně zaznamenával rozličná negativa covidního stanného práva, leč vesměs se týkala toho, že jsem leckdy leckam nesměl (zhusta nikam). Leč po čase jsem i doma objevil další nevýhodu toho národního karceru. Jak se tak poránu…
Výstižně ten vývoj popsala kamarádka Lucie Sulovská: Měkký dárky v dětství: ‚Ježíšku, proč seš na mě tak zlej?‘ Měkký dárky v pubertě: ‚No to je fakt trapas.‘ Měkký dárky v dospělosti: ‚No hurá, konečně si vyměním ty roztrhaný spodky a ponožky a ze starých si udělám kuchyňskou utěrku.‘
(responsum ad garrulam) Prázdno se světu otvírá skrz slova nakadeřená, a marně čekáš Shakespeara, že řekne znova: „… slova, slova, slova…“, zatímco poezie, stranou, v koutku o berli opřená, jen šeptá: „Možná na shledanou…!“ © vtg 2012
Ve středu Valné shromáždění OSN většinou 129 států k 11 schválilo rezoluci, podle níž jediným oficiálním pojmenováním Chrámové hory v Jeruzalémě je její muslimský název al-Haram aš-Šaríf. Jakýmsi pofidérním politikářským hlasováním byla naprosto popřena historická fakta, ignorována skutečnost, že židovské osídlení i židovská tradice nejposvátnějšího místa judaismu trvají…
Reverie idololatræ I. Růžová má líčka, štíhlá je jak tyčka, vonná jako z umývárny… Ó, je božská naše hlavní covidienička!
[limerik] Sliboval všem, jak je ochrání, napraví jim život posraný, hýkal: „Zvolte mne do čela!“ – Ozvěna odpověděla: „Lipany, Lipany, Lipany…“ (© vtg 2021)