Před 70 lety došlo v naší zemi k bezprecedentnímu aktu násilí. V noci z 13. na 14. dubna 1950 byly u nás de facto zlikvidovány mužské řeholní řády.
„Jsou to sobci, kteří tady vystudovali a po promoci mizí za hranicemi, kde se mají mnohem lépe“ zní většinový názor na mladé lékaře, kteří vymění českou kotlinu za práci v zahraničí. Je to opravdu taková selanka?
Na internetu je k vidění prázdná katedrála sv. Víta v Praze, kde mluvčí presidenta státu čte liturgický text z Listu Židům
Nauč se smát, aniž bys plakal, je staré hebrejské přísloví. Další porce humoru, který je mi blízký.
S malou nadsázkou lze říci, že ten, kdo řídí náš stát, není premiér Babiš, ale jeho mediální poradce a šéf jeho PR týmu.
S pomníky bývá problém. Zejména se sochami politiků, vojevůdců atd., jejichž éra byla slavná, ale současně efemérní. Má smysl je vůbec stavět?
V tomto týdnu se jako každý rok odehraje velké drama, největší v lidských dějinách. Drama věrnosti a zrady, drama lásky a nenávisti. On versus člověk.
Není jednoduché se sebrat a odejít z míst, kde jsem byl dlouho a kde mi bylo dobře mezi přáteli. Tak proč?
Dne 1.4.2011 odešel ke svému Otci výjimečný člověk Otec Václav Filipec, kněz, salesián a mystik tzv. moderní doby
Dobrý den přátelé, toto je pokus o první zcela nezávislý blog. Bude určen těm, kteří mají co a o čem psát. V hojné míře v něm budou zveřejňovány články těch blogerů, kterým se nelíbí systém blogů s komentáři, kde poslední dobou dominují jako neřízené střely jedinci, kterým nejde ani o…