Sdílený virtuální prostor
Tak jako Jirásek nemůže za to, že mu kreativec Zdeněk Nejedlý přepisoval celé pasáže a pak ho upraveného považoval za povinnou výbavu domácích knihoven, zasloužil by si toto rehabilitační vidění i Mezinárodní den žen. Otázka tu vskutku zní – nechceme se už konečně po 33 letech osvobodit? Tedy odpoutat od…
Konečně, říkám…Nebudu popírat, že když jsem si včera přečetla, co na adresu neohistoriků Skály, moderátora Kapala a Václavíka řekla státní zástupkyně, zajásala jsem. Od této chvíle byl dán věcem podklad, jenž by neměl zapadnout. Ochrana práv druhých stojí nad bezbřehou svobodou slova. Platit by to mělo široce.
Děti jsou prostě fajn věc. A je celkem jedno, kolik vám je let. Jsou celý váš svět a vyjet s takovým štěstím v kočárku je věc chlouby, což je jasné. A taky někdy ale i věc jistých nebezpečí, když vás za to chtěj podříznout.
Čapek kdysi do Lidových novin napsal svůj fejeton o alelidech. Těch, co nějaká ta ale najdou vždycky. Jsou tu s námi stále. Najdou svá ale i k dnešnímu dni, k němuž se vztahuje mnoho článků. Ty jsou fundované a pracují s daty a čísly, počty obětí. Článek v odkazu je…
Jaro v květinářstvích už zve na macešky, i zdejší prostor se vytasil s jarem. Recykluji tedy článek pět let starý, snad nevadí, fejetonů nikdy není dost… tedy?/ Přede mnou šli tři, dva kluci a křehká dlouhonohá holka v černém mezi nima. Blonďatý pevný vlasy až na pevný zadek a pevný…
Novinář Saša Mitrofanov včera napsal článek Pavel mezi psem a vlkem. Článek jistě zaujal ty, na které před tím vybafnul titulek, jak Petr Pavel na Mnichovské bezpečnostní konferenci nepříjemně překvapil ukrajinského ministra zahraničních věcí Dmytra Kulebu, když – jak píše Alexandr Mitrofanov, pronesl věty, co příliš nezapadly do okolních patetických…
Znáte jistě pojem americký sen. Nebo taky tu písničku o holce od Červený řeky, nebo seriál Modrá krev. Nebo Bohumila Hrabala. Nebo, že člověk maličko přehání vždycky. Zkrátka v sobotu ráno mám ráda esejistiku kavárny, ale v neděli odpoledne mám ráda kronikaření a vyprávění. Dnes by mému dědečkovi Antonínovi bylo…
Hned první lekci dějin umění říkám; skoro všechno, co uslyšíte, berte jako dočasně zjevenou pravdu. Což je parádní situace. Není nad to věci jinak vybádat, vysvětlit, přepsat učebnice. A když je první lekce literatury, říkám – nepodceňujme mýty. Jsou nejdůležitějším pramenem k sebepoznání a vodítkem vědy. Nevědomí pokory má co…
Být šik, mít charizma, líbit se a nebýt u toho hollywoodská fiflena. Mít tah na branku, ctít morál, řád a fandit dobrému. Dát příležitost mladým a nezávislému filmu, co voní spravedlností a svobodou. Roberta Redforda mám nejen za mecenášství Sundancefilm festivalu ráda. A Petra Pavla mít ráda začínám.
Na iDnes jsem kromě kalendárií kdysi figurovala jako pisatelka nekrologů. Říkám si časem, nedělej to už. Neznáš detaily. Nevíš všechno. Nejsi blízká…Dneska zemřela Naďa Urbánková, vím to chvíli. Tak jen lehce maličko vzpomenu…