Sdílený virtuální prostor
Zpráva čerstvá a smutná. Nebudu z velké úcty k paní Mládkové diletantsky suplovat poctivou žurnalistiku a odkážu ráda na článek, který celoživotní úsilí této povždy šaramantní dámy alespoň rámcově zaznamenává. Zaměřím se na to, co na Twitteru napsal Jiří Pospíšil – spíš na věc, které věřila: Přežije-li kultura, přežije národ.
I seděly jsme zas pospolu nad vínem. Moje kamarádky ze studií mám ráda. Jsou občanského urputnějšího nasazení nad běžnou normu, aktivistky a taky ale vzdělané několika vysokými a opravdu v kalibru rozhledu v historii a i tady a teď. A tomuhle výroku nikdy nerozuměly jinak než jako blbosti skoro rasistického…
V záplavě nových hrůzných záznamů o ruských praktikách mučení zajatců se ve zprávách včera objevilo sebezáchovně cosi veselejšího. Konzervativního poslance Neila Parishe načas odstavili a čeká ho vyšetřování. Dvě jeho konzervativní kolegyně vznesly totiž stížnost, že na svém mobilním telefonu přímo v síni sleduje porno.
Nejen naši obrozenci se v dobách národních obrodných procesů v Evropě mohli ztrhat jazyk národa vyzdvihnout a uchovat. Víme, jaký pocit vyvolávaly v době války nápisy v němčině nad českými obchody, jak začas mnohým Čechům bylo, že jejich potomek z ruštiny maturovat musí. Na ruštinu dnes mnozí mladší Ukrajinci cíleně…
Marek Orko Vácha mi zkrátka mluví z duše, když tohle říká. K slovům z titulku dodává včera na 24 to podstatné – nemluvme o něčem, o čem nic nevíme. On – když nic jiného, má zkušenost z přítelem z Rwandy. Já s dělníkem z bývalé Jugoslávie. Spolu s Markem Váchou…
Vlastně tohle chci napsat už dlouho. Titulek je vypůjčením od J. Suchého, kdy se otáčel za životem Karla Gotta a chtěl být poctivý v soudu. Že má prezident Zelenský kredit Západu, je bez pochyb. Že prý ale Západ trochu mistruje a mohl by o něj přijít?
Nedávno jsem s jedním přítelem zabrousila na téma padesátek a akci Nahradíme buržoazní básníky. Výsledkem tehdy byla ukrutorní poezie, kdy si kdejaký vyhecovaný neumětel od pásu vzal jako mustr socialistická hesla a báseň srajda májová byla na světě. Něco podobného žijeme tak trochu i dnes.
Mohla by se mi předhodit ta nepěknost uvalování kolektivní viny. A považte, já tuto nepěknost přijímám. Protože žiju v svobodné zemi, kam dalo mnoho Rusů studovat své děti, kam se mnozí přemístili, kdosi doporučuje svým dětem bydlet v Londýně, viďte? Jsem v svobodném státě, kde i Rus se štemplem v…
Václava Marhoula mám ráda. Dokonce se přistihnu v povzdechu, že je obsazen. Žertuju. Jeho filmům extra pozornost nevěnuju, ne, já mám ráda, když ten chlap mluví. Je zaťatý pro věc, pro opravdovost, herci Tobruku to potvrdí, na dřeň až moc. Je vnímavý se smyslem pro čest. Jeho slova okolo Nabarveného…
Kardinála Duku z těch otázek nevyjímám…Celá ta „observatoř“ kolem někoho, kdo měl při vší své zbylé úctě k sobě samému po vzoru Peruna vzkázat cárovi, že mu na tu čekuládu sere (KHB), je vlastně takovým osobně výnosným artiklem klausovějuniorním a těm dalším: My pilní mravenci v soft anebo hard putinopodpoře…