Další večer, kdy zas všichni zhubli, zkrásněli, kdy se u toho zas rvu čokoládou a zase si říkám: vodzejtřka. A tančit holka…Vzpomeň na Štefana. Ten se tě neptal!
Jevím se sem tam jako obojaká, nejasná. Pro mě jsou pro posuzování věcí cenné ty příběhy, jakými procházel třeba skvělý advokát JUDr. Resler v soudním procesu s K. H. Frankem. Umění nenechat se strhnout davem a emocemi i za cenu upadnutí v nemilost. Profesionalita. Je to pro mě příběh, kdy…
Nevím, jestli to máte taky tak, ale pro mě je to taková ta zima, co se přivalí a ptá se. Blbě se ptá. Sakra blbě. A blbě se jí odpovídá. Třeba na: Cos dělala? Proč máš místo pěti kil dole pět nahoře? Vidíš, jak to vypadá, když se maká? A…
Volby dopadly, jak dopadly, a jistá opatrně nadpoloviční národní radost rozpouštěná v bublinkách sektu, se vidí jako pochopitelná. Jakkoli mám dojemnou a nepokrytě slanou radost, co jsme to konečně dali Václavu Havlovi k nedožitým narozeninám – to, že on nechal kdysi státnicky moudře demokraticky na nás, ať se poperem, a my…
Řidič trolejbusu už už zavíral dveře, tlačítko se začínalo prohýbat pod jeho prstem a pak se v pohybu zastavilo. Po chodníku v letu mladá maminka a v tom překotném útěku s ní tři maličké děti. Honem, honem a děkujemeeeéé. Škubnutí a rozjezd s kvílením gumy uprostřed trolejbusu na točně, nabírání rychlosti.…
Což zajít na hřbitov? Všude břečťany, zeleň s nastupujícími barvami podzimu, co už to má úředně potvrzené, zlatavé listí, sluníčko. Milované město mého dětství… A cestou črta nefalšovaného sdílení
Říká se to různě. Až budu čučet na kytky zespoda, až mi daj dřevěný pyžamo, až odejdu na věčnost, až natáhnu bačkory. Ale ať už vespod, nebo v natahování bačkor, nebo v dřevěném ohozu, často jsme daní nefér do jedné jediné škatule
Na chodbách jsme se míjeli, měli za sebou pár chmelů, pijatik, společných akcí. Krásný kluk z třídy paralelky. Maturita zavoněla růžemi na stole komise a přes trny se dočkala konce. Bylo horké červnové léto a narychlo se spřádal ten úplně poslední mejdan…
Atmosféra pátečních rán je vždycky něčím jiná a svá. Natěšenější. To dnešní probouzelo chodbu našeho úřadu dámskými podpatky a rachotem svazků klíčů, mužskými barytony v pozdravech a o tón výš posazenými hlasy kolegyň jako obvykle, leč v přidaných halekáních: ,,To se nám to dneska ochladilo, cooo?“ Červencové ráno, víkend, ale…
Něco v sobě necháme narůst a ono to naroste. Něco je však dílem podlomení v kolenou tady a teď. Hned. Určitě tohle, milý čtenáři, ze svého života jako utajenou pikentérii buď ty sám (nepřiznávej se), nebo od jiných už znáš. A tak i jim se přesně tohle stalo. Cítili v…