Tomu sdělení začínám rozumět

…tomu, jak před Bohem jsme si všichni rovni…jak je spravedlivý
Víte, drazí, mně by se vážně chtělo psát už zas něco veselejšího, ale – notak aspoň se třeba vypíšu. Budu – a to Ti, teto, přísahám, dobře volit slova a jsem si vědoma, jak je neuctivé Tě hned prodat…ale Ty mě máš ráda a: Je to moje vyrovnání. Nojo, mám v sobě teď nějaké ty prášky, přiznávam to na plný čáře… Abych totiž létala, a tak ještě aspoň malý kus letěla nahoru s Tebou… Pokračovat ve čtení „Tomu sdělení začínám rozumět“

Na smrtelném leknínu aneb groteska jako cesta. K lecčemu

Před sto dvaceti lety změna století posunula veškeré umění. A to hlavně v otevření odvážných témat a v prostředcích jejich sdělení. Film, zatím němý, k těm novinkám patří a k němu i groteska. A k ní v povědomí asi nejvíc Charlie Chaplin. Mohli ho praštit dvacetkrát pánví do hlavy, mohli ho něčím přejet a my to chápeme. A nepohorší to. V současnosti, po stu letech, jako bychom nadsázku nedokázali přijmout… Pokračovat ve čtení „Na smrtelném leknínu aneb groteska jako cesta. K lecčemu“

Doba je vážně dost zlá aneb blbost kazatelem

Venku je jaro, tak snad nebude tak zle. Ale zkusme být kukátkem a věci si trochu porovnat. Dojdeme tak k potvrzení Einsteina, že ve srovnání s vesmírem je blbost skoro ověřitelně nekonečná. Začneme třeba Frantou…

Pokračovat ve čtení „Doba je vážně dost zlá aneb blbost kazatelem“

Vlastně se mám fanfánovitě tulipánovitě

Náš rozpolcený docent na vejšce se nám do srdcí zapsal hlavně věčnými povzdechy -no neni prostě čas. Budu se po něm opakovat: momentálně opravdu neni. Ale dneska – tedy včera, jsem si zas ukrojila další rok z času mně tady přisouzeného, a protože to byl den vážně hezký, čas si dělám. K neděli je to fajn a pro pozdrav všem tady třeba též. A… je hezké něco změnit a něco nezměnit

Pokračovat ve čtení „Vlastně se mám fanfánovitě tulipánovitě“