Nastal čas zúčtování se zlem. Očekávalo se, že procesy se zločinci z nacistických zařízení přinesou spravedlnost a pocit zadostiučinění všem poškozeným. Spravedlnost funguje. Jen ne tak jak chceme.
Lež je podvodem na druhém. Slizká a podlá slova, která se mnozí pokouší omlouvat, kvůli špatnému svědomí. Je těžké nedat nic najevo, když člověk ví, že ten druhý lže.
Vznešený název organizace, která měla řadu útvarů, z nichž jeden spravoval věznice a pracovní tábory. Komu nic název organizace neřekne, tak si možná vzpomene na zkratku složenou z počátečních písmen ruského originálu. NKVD.
Někdy stačí malá chyba a jde o život. V tom se objeví zachránce, pomůže a hned zmizí. Nestojí o slávu ani o peníze.
Obyvatelé Výmaru žili jen kousek od koncentračního tábora. Když ho 16. dubna 1945 spatřili poprvé na vlastní oči zblízka, hlavou se jim musely honit různé myšlenky.
Prosincová střelba na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze měla jeden efekt. Vytvořila atmosféru, v které se jisté osoby odhalují v plné nahotě.
Člověk na ulici má těžký život. Není žádná legrace najít si vhodné místo pro přespání, zvlášť když je venku několik stupňů pod nulou.
Velitel americké 3. armády, čtyřhvězdičkový generál George Smith Patton, měl různé přezdívky. Starej krvák, Krev a odvaha, Tankový rozrážeč nebo Krev a bláto. Nikdy mu nebylo tak zle, jako při prohlídce koncentračního tábora.
Pro nemocného je lékař v bílém plášti bůh. Pacient ho žádá o pomoc a nechce si připustit, že by ho doktor nemusel vyléčit. Ten když neví jak dál, má jen jednu možnost, jak trpícímu ulevit.
Blížil se konec druhé světové války a s ním přišlo postupné osvobozování vězňů v koncentračních táborech. Jako první do lágru u Výmaru vstoupila americká armáda.