A proč vlastně až zítra? Neměl by člověk říkat pravdu pořád?
„Kámo berou tě ještě ženský?“ Prohodil jsem zasněně přes půllitr pivka na kamaráda , který seděl vedle mě na zahrádce naší oblíbené hospody.
Měl na hlavě kudrnaté blonďaté afro, obrovský nos a břicho, černé kšandy, asi pětačtyřicet , u nohy oroseného lahváče ( jo v 7.45 ) a děsně ležérně kouřil cigáro.
Tak trochu nás možná v uplynulých dnech mrzelo, proč se nás proti Rusáků spojenci nezastali nějak výrazněji?
Ten večer byla v ložnici strašná tma. Já ležel na pelesti ve své nadměrném pyžamu 3XL a číhal na manželku.
Naprosto upřímně se přiznávám, že mě nikdo nikdy tak nesral jako Babiš.
Potřeboval bych vědět, jak dlouho ještě budeme mít zavřenou prodejnu koupelen? Jestli si jako mám koupit nový kalhoty, nebo stačí obyčejné tepláky. Taky bych potřeboval vědět, jestli mám na pole vysadit brambory a mrkev, abychom měli aspoň co žrát na podzim. Nejvíc mě na tom sere , že po třiceti…
Covid 19 je nemilosrdný zabiják kariér, živností a ztepilých postav. Ač jsem v kriticky ohrožené skupině, protože jsem starej a né zrovna moc zdravej, zatím mě ta sviňská čínská breberka připravila jen o prachy a sebevědomí. V neděli jsem byl manželkou a nedostatkem prostoru donucen opět protřídit své šatstvo. Jsem totiž známý…
Dokonce i já charakterní a seriózní čtenář jsem se neubránil tomu, aby se mě v roce 2020 dotkl český bulvár.