Berete i ženy?
„Ahoj, dobrý den Samanto, tady je Jiřina, chtěla jsem se zeptat, jestli berete, totiž jestli bereš i ženy?“ Hlas na druhém konci napovídal, že volající paní se asi stydí a nejspíš nemá s tímhle druhem služeb žádné zkušenosti.
Ženy, no, v inzerátu to sice nemám, ale beru. Ne, že by mě jakkoli přitahovaly, ale pořád jsou většinou lepší než nějaký chlap hrubián nebo postelový mistr světa s nabubřelým egem. Nakonec dělám tuhle práci už dost dlouho na to, abych se přitom dokázala odmyslet a brát to neutrálně. Popravdě řečeno, jen se zlomkem mužů si to dokážu sama užít, tak se dvěma nebo třemi stáláky, kteří jsou vůči mně vnímaví. Navíc je otázka, jestli se tahle Jiřina vůbec odváží přijít, a když jo, tak si možná jen vyleje srdce.
„Ano, Jiřko, beru i ženy, hodinka stojí dva tisíce, půlhodinka patnáct stovek. Kdy bys chtěla přijít? Jen tě musím upozornit, že se nelíbám na ústa.“ Trochu jsem ji povzbudila tykáním a varovala, aby si nedělala zbytečné iluze. Jo, líbání, se ženskou teda fakt ne, to by bylo moc i na mě, tohle dovolím jen těm pár stálákům.
„Víš, Samanto, jestli by ti to nevadilo, tak bych přišla v pět hodin. Manželovi jsem řekla, že půjdu na kafe s kamarádkou, tak mi to akorát vyjde po práci. Kde tě najdu, prosím tě?“ Dala jsem jí adresu a došlo mi, že mě asi čeká i role vrby. Jsem na to zvyklá, dokážu pohladit i slovem a rozhodně je to pro mě jednoduší než nějaká tělesná tvrďárna. Zadoufala jsem, že přijde, ty dluhy, co jsem si nasekala vlastní blbostí a kvůli kterým tady jsem, se samy nezaplatí. A nájem za tuhle králíkárnu taky ne.
„Samanto, udělala bys mi kávu, prosím?“ Zeptala se mě Jiřina hned po svém příchodu. Překvapila mě svou vizáží, čekala jsem spíš nějakou šedivou myšku, ale ona vypadala elegantně ve slušivých letních šatech. Mohlo jí být tak pod padesát a měla vkusný zrzavý účes. Sedla si naproti mně, lokla si kávy, mlčela, zjevně nevěděla, jak začít a trochu se jí třásly ruce.
„Hodíš si spršku, Jiřko?“ Pokusila jsem se ji povzbudit.
Ještě váhala, ale pak začala tak nějak opatrně mluvit: „Víš, Samanto, já jsem vdaná. Mám staršího muže, který na to nikdy moc nebyl a teď už vůbec. Mám ho ráda, nechci mu být nevěrná s nějakým chlapem, ale strašně to potřebuju. Teda vždycky jsem měla o hodně vyšší sexualitu než on, ale sama se sebou si nestačím. Mohla bys mi nějak pomoct?“
Normální mužští zákazníci se mi takhle na začátku většinou koukají na hrudník, ale ona mi napřed hleděla do očí a potom sklopila zrak sama na sebe. Bylo mi jasné, oč jí jde a docela jsem ji chápala. Podala jsem jí ručník, ona beze slova položila dvoutisícovku pod prázdný šálek kávy a zmizela v koupelně.
Nebudu zacházet do detailů, řeknu jen, že ta Jiřina musela být opravdu strašně tělesně vyprahlá. Dala jsem si záležet, četla jsem přitom řeč jejího těla, abych jí to dokázala udělat ještě intenzivnější. Když jsme konečně skončily, už se jí netřásly ruce jako na začátku, uvolněně ležela na zádech a aniž si to možná uvědomovala, ve tváři měla blažený výraz nasyceného ženství.
Takhle vydržela asi dvě minuty, pak vyskočila a na chvíli zmizela v koupelně. Po návratu se rychle oblékla, podívala se na mě a na moment se zarazila, jako by byla celá zmatená vším tím děním poslední hodinky. Pak se vzpamatovala, usmála se na mě, krátce mě objala a řekla: „Samanto, dík, můžu zas přijít?“
„Jasně, budu ráda, bylo to fajn,“ ujistila jsem ji.
„Tak jo, až zase našetřím, ahoj,“ s lehkým povzdechem se se mnou rozloučila a odešla.
Zamyslela jsem se. Jiřina byla zvláštní žena. Podle mého odhadu zřejmě v životě docela úspěšná, ale s trvale nenaplněnou vysokou sexuální potřebou. Za normálních okolností heterosexuální, milující svého manžela, ale nouze ji přiměla k tomuhle řešení.
Sama jsem z toho fyzicky nic neměla a ani nechtěla mít, ale přesto mi to celé něco dalo, a to nemluvím jen o penězích. Měla jsem dobrý pocit, že jsem jí pomohla. Ale proč vlastně, jako žena ženě? Nebo jako člověk člověku? Sama nevím, samaritánka teda rozhodně nejsem, něco takového se v téhle branži fakt nenosí. Asi stárnu a měla bych toho nechat. Jenomže ty moje dluhy, s nimi mi nikdo nepomůže. Chlapi, kteří by chtěli zahrnout láskou a hmotnými statky stárnoucí opotřebovanou prostitutku nejsou asi ani v pohádkách.
Psáno pro blog.idnes.cz
