Zrání Filipa Turka
Pamatujete se ještě na dobu, kdy se ve zprávách objevovaly všechny tituly a zásluhy čelných politiků tábora míru a socialismu? Například když televize informovala o generálním tajemníku Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu a předsedovi prezidia nejvyššího sovětu Svazu sovětských socialistických republik, nositeli řádu rudé hvězdy a Leninova řádu, mnohonásobném hrdinovi Sovětského svazu a všech přilehlých socialistických republik soudruhu Leonidu Iljiči Brežněvovi, kterou zemi poctil svou návštěvou a jejíž rovněž funkcemi a řády ověnčený soudruh jej uvítal chlebem, solí a přátelským polibkem a objetím, do zbytku zpráv se toho už moc nevešlo.
Dnes už jsou zprávy při představování aktérů zprávy stručnější. Čas je vzácný, a pokud nějaká chvilka zbude, je pro televizi výhodnější zpeněžit ji reklamou.
Ale přesto se v politice stále objevují silné osobnosti, které mají tak široké spektrum aktivit a tak silnou touhu sloužit vlasti do roztrhání těla, že se všechno, co jsou ochotni pro svou zemi udělat, do zpráv nedostane a jejich obětavost tak veřejnost nikdy náležitě nedocení.
Jedním z takových silných a obětavých mužů je bezesporu bývalý formulový pilot a vítěz řady závodů, politický komentátor a mezinárodně uznávaný automobilový expert, prezident Jaguar klubu ČR, cestovatel, čestný prezident Motoristů sobě, bývalý poslanec Evropského parlamentu, současný poslanec poslanecké sněmovny a stálý kandidát na ministra kteréhokoliv resortu Filip Turek.
A navíc je třeba připomenout, že dočasně, do objasnění všech okolností, za jakých zachránil život nezodpovědného řidiče sanitního vozu a několika dalších lidí vyskytujících se v blízkosti drobné autonehody, ke které v důsledku zběsilé jízdy oné sanitky došlo, dal k dispozici svou funkci vládního zmocněnce pro Green Deal a klimatickou politiku, kterou přitom vykonával zcela nezištně bez nároku na odpovídající honorář.
Jistě není náhoda, že při tom použil stejná slova jako jeden z protagonistů té dnes již historické epochy, kdy ve zprávách bývalo dost času na výčet funkcí i zásluh, Milouš Jakeš.
Zkrátka, jak řekl ve středu v televizi Nova. sám poslanec a čestný prezident Motoristů sobě Filip Turek, dělá pro tuto zemi, „co může“, ale zároveň je připraven nést následky, které by mohly plynout z vyšetřování jeho „banální nehody“ z 13. července v centru Prahy. Pokud by ale policie přece jen rozhodla v rozporu s jeho očekáváním, tvrdí, že si jej „společnost nezaslouží“.
Turka rozladilo, že někteří politici a média neuznávají presumpci neviny.
„Pokud někdo neuznává presumpci neviny, tak jím opovrhuji,“ řekl ve vysílání TV Nova. „Odsoudit někoho za tak banální nehodu, tak jednoduše, předsudečně odsouditelnou, mně připadá stupidní a myslím si, že se mnoho lidí bude omlouvat,“ očekává.
Došlo však i na velmi upřímnou sebekritiku: „Děsí mě, že máme ve Sněmovně tolik zákonodárců, kteří neznají základní dopravní předpisy. Měli by znát mnohem složitější zákony; tím, že je neznají, tak často hlasují pro nesmysly.“
Ačkoliv tato slova poněkud zavánějí kolektivním obviňováním a Filip Turek určitě nepatří k těm, které bych volil, v jednom mu musím dát za pravdu.
Ano, Filipe, tahle společnost si tě opravdu nezaslouží.
Je to tak. Filip Turek je zhmotněním současného vládního establishmentu. Arogantní a pitomý.
Bohužel nejen to. Je současně reprezentantem svých voličů a přes všechny své nedávné „zásluhy“ (včetně „zásluh“ kolegy Macinky) má jejich slušnou podporu.