Limerikobraní

O svatém Benediktu, patronu Evropy, jsem jednohlasně přijal usnesení, že se nemusím podílet na inflaci více či méně hlubokomyslných a seriózně se tvářících politikářských mouder a výlevů, a klidně si z toho smím dělat srandu. – Howgh.

Nestmívá se a nesvítá,
zahoďte flétnu do žita
vedle pěšinky k bezúčelnu,
kudy sem táhne od Hamelnu
pištící stádní elita.

Když svá slova za jedinou
pravdu máš a každou jinou
myšlenku jen pohaníš,
jako maják morální
tyčíš se jen nad krtinou.

V časech žabomyších válek
vítězství je každý dalek,
jen vyplýtvá spoustu sil. –
A kdo řek, že zvítězil,
je jen směšný vychloubálek.

Jen se svalil o víkendu
s flaškou piva na válendu,
už na síti sociální
psal komentář rychlopalný
z mentálního second handu.

Číst si pravdy majitele
v tisku bývá neveselé. –
Žurnalisty v našich krajích
múzy příliš nelíbají,
a spíš kopou do zadele.

Je to jak infekce,
a ať chceš či nechceš,
Jasánkové všech zemí
dál nás krmí frázemi. –
Satirik se chechce.

Z tribuny krafal fanatik
a rynkem zněl hýkavý ryk!
A potom, byv už dokrafav,
vzrušil se, jak mu jásal dav,
až do trenek si z toho střík.

Příliš nemluv, to je risk! –
Věz, že politický zisk
spíše mívá,
kdo jen kývá
a poslušně drží pysk.

Zas už tu máme dobu,
kdy zloba stíhá zlobu,
zas znějí hlásné trouby
a politické zombie
zas vylézají z hrobů.

© vtg, 2026

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články