Noční překvapení (1. část)

Bořivoje ta žena upoutala, už když nastupovala do autobusu. Ani ne zjevem; středně vysoká, hubená, šedivé vlasy, přes ruku přehozený šedivý svetr, celkově taková nenápadná šedá myš. Ale nastupovala předními dveřmi, kde byla největší tlačenice, a pak šla až úplně dozadu.

Asi je z venkova. Tam jsou zvyklí při nástupu platit u řidiče. Určitě pojede až na konečnou a tam si počká na další spoj. Jen jestli ji ještě nějaký touhle dobou pojede.

K jeho velkému překvapení však už po pár zastávkach vystoupila a zamířila na cestičku k přilehlému lesoparku. A jak ji sledoval pohledem, najednou jí něco vypadlo do trávy u chodníku. Asi si toho nevšimla, protože dál pokračovala v chůzi.

Břetislav na poslední chvíli vyskočil z autobusu, div, že ho neskříply dveře, a na tom místě našel peněženku. Zvedl ji a vyrazil za tou neznámou ženou.

Musela ho zaslechnout už při jeho kvapném opuštění autobusu, protože výrazně zrychlila ve zjevné snaze uniknout z jeho dosahu.

Rád by na ni zavolal, že se nemá čeho bát, jenže nemohl. Je to sotva pár týdnů, co se Břetislav Kulhánek znovu narodil. Víc než padesát let kouření a prokouřené statisíce si vyžádaly svou daň a nedávno mu vyoperovali nádor na hrtanu.

I on tedy zrychlil krok a doufal, že lesík v parku, kterým procházeli, co nejdřív přejde do nějaké lépe osvětlené plochy, kde snad její obavy pominou.

Spěchal na samé hranici svých možností, ale dlouho se zdálo, že se vzdálenost mezi nimi nijak nemění a ani stromů neubývá. Nakonec však přece jen začala ztrácet náskok a on, rovněž prakticky u konce s dechem, se k ní přiblížil natolik, že jí mohl sáhnout na rameno. V té chvíli však žena padla jako podťatá a zůstala nehybně ležet tváří k zemi.

Sehnul se k ní a snažil se zjistit, co se jí stalo. Sáhl jí na krk, ale puls, ačkoliv jí ještě před chvílí muselo srdce bušit stejně jako jemu, nenahmatal. Má ji zkusit oživovat? Nebo zaběhnout někam pro pomoc? Ale kam? Volat nemůže. Nikdo by jej neslyšel.

Otevřel tu nalezenou peněženku v naději, že tam najde něco, co mu aspoň naznačí, jak postupovat dál. Peněženka byla skoro prázdná. Žádné peníze ani platební karty. Ale byla tu občanka a řidičák. Teď by potřeboval aspoň trochu světla. Jenže od té operace nekouří a zapalovač i s posledními krabičkami cigaret předal kamarádovi jako danajský dar.

Namáhá v té tmě oči, jak jen může, ale vtom zaslechne blížící se kroky a tlumený hovor.

Břetislav Kulhánek cítí, že je zle. Jestli ho ti dva uvidí stát nad mrtvolou s její peněženkou v ruce, nevyseká ho z toho ani Jan Zlatoústý, natož on sám se svou němotou. Zpanikaří, zahodí peněženku se vším, co v ní bylo a chvátá pryč. Pokud se ta žena ještě dá zachránit, oni to zvládnou i bez něj.

_______

„Mrtvá nemůže být dlouho. Musela zemřít chvilku před tím, než ji ti dva našli. Ale víc vám řeknu až po pitvě. Zatím to nevypadá na cizí zavinění. Ty oděrky na hlavě a na rukách má nejspíš od toho pádu na zem.“

„Normálně jsme se tady vraceli z divadla. Od autobusu to máme přes ten lesík asi čtvrt hodinky. Když jsme vyšli z té zatáčky, v té tmě jsem viděl, že někdo spěchá před námi. Jenže při té jeho rychlosti by nás musel před chvílí předcházet, což mi nějak nehrálo. A pak si Milena všimla, že něco leží na zemi. A když jsme došli blíž, zjistili jsme, že tu leží ta žena. Milena okamžitě volala záchranku a já jsem zatím zkoušel první pomoc, ale rychle mi došlo, že už to má za sebou.“

„A vzpomenete si, jak ten odcházející člověk vypadal?“

„Na to byla moc velká tma. Řekl bych, že spíš hubený a středně vysoký, ale stoprocentně jistý si nejsem.“

„Já bych řekla, že byl spíš starší, ale to mě jen tak napadlo, že mladý by při tom spěchu asi běžel, ale on jen hodně rychle šel.“

„Oni ti mladí tomu běhu dneska taky moc nedají.“

„No ale i přes tu tmu a vzdálenost na mě působil jako starší člověk. Tak jsem to nějak vycítila.“

„Tak vám děkuju, a kdybyste si ještě na něco vzpomněli, tady je moje vizitka.“

„Pane kapitáne, chlapi tady našli peněženku. Peníze v ní nejsou, ale podle dokladů by to mohla být Jaroslava Krátká, vdaná, bytem Kostelní 13.“

„Peníze asi stačil vytáhnout. A možná i platební karty. Dneska je má skoro každý.“

„S těma penězma to je asi jinak. Po kapsách měla celkem osmnáct tisíc.“

„Ale co dělala touhle dobou tady? Ke Kostelní je to osud pět kilometrů. Na noční běh nebo vycházku to nevypadá.“

„Tak jedeme do té Kostelní. Možná nám k tomu něco řekne její manžel.“

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články