Sexuální obtěžování nebo humor pro zpříjemnění žhavého dne?

Kdesi jsem slyšel, že prý aktivistky požadují, aby i letmý pohled do výstřihu byl považován za sexuální obtěžování. A což teprve dvojsmyslné narážky, neřku-li náhodný dotek? Zavřít toho zvrhlého otrapu, ať zčerná!

Minulý pátek bylo opravdu horko, blížilo se poledne, teplota venku dávno překročila třicet stupňů a ta v kanceláři se k oné hranici nezadržitelně blížila. „Něco přece sníst musím,“ říkal jsem si, přestože jsem vůbec neměl hlad. „Ale co? Hlavně to musí být měkké, aby se mi to podařilo rozkousat,“ ujistil jsem se poněkud zklamaně vzhledem ke stavu svého chrupu, který se aktuálně nachází ve fázi rekonstrukce.

V jídelně jsem si ze salátového baru nabral nastrouhanou okurku, tu přece dám. A pak přišlo dilema, vedle různých kuskusů s bulgurem a podobných moderních veskrze zdravých jídel se na mě z nabídky usmívala moje oblíbená znojemská s rýží. „Dám to nebo nedám? Rozkoušu ji či nerozkoušu? Být anebo nebýt?“ Řešil jsem se zachmuřenou tváří otázku přímo hamletovskou, nadějeplně přesunul znojemskou na tác a vydal se k pokladně.

„Ještě ten salát, když dovolíte,“ loupla po mně očima dáma za kasou a misku s nastrouhanou okurkou přesunula na váhu, ačkoli tento úkon běžně spočívá na bedrech nás strávníků.“

„Promiňte, jsem zamyšlenej,“ omluvil jsem se jí s úsměvem.

„A zamilovanej nejste?“ Loupla po mně očima podruhé, teď už s lehce vyzývavým zábleskem.

Někdo má tu kliku, že v takových chvílích střílí od boku jednu vtipně šťavnatou repliku za druhou, já tohle štěstí nemám, tak to ze mě lezlo postupně jako z chlupatý deky.

Napřed jen tak neutrálně: „Zamilovanej? To já jsem pořád.“

Pak, asi po vteřině mi došlo, že bych jí měl to loupnutí trochu oplatit: „Třeba zrovna do vás.“

„Do mě?“ Pozvedla obočí.

Byla to zhruba padesátiletá žena s klasickou českou ani ne štíhlou, ani ne přehnaně silnou postavou a se slušivým melírovaným účesem, a tak jsem asi po další vteřině horlivého přemýšlení usoudil, že bych jí měl trochu potěšit: „Však vy jste taková půvabná dáma.“

Paní pokladní konečně zareagovala, zamračila se a plivla po mně jedovatou slinu: „Člověče, co si to dovolujete, vy mě tady sexuálně obtěžujete a já na vás podám žalobu!“

Jenže já se nedal: „Omyl, tu žalobu podám já na vás, vy jste si začala!“

Ale kdepak, přátelé, předchozí dvě věty jsem si bohapustě vymyslel jako ukázku, jak by mohla reagovat moderní aktivistka a naprostý hlupák.

Klasická česká dáma oné postavy a věku zareagovala smíchem a starý šedivý kocour s chrupem v rekonstrukci jí oplatil stejnou mincí. Zapomenutím přesunu okurkového salátu na váhu to začalo, zasmáním skončilo, a to bylo všechno. Až na to, že jsme oba dva měli v tom šíleném vedru o maličký fous hezčí den. Ona na chvilku pozapomněla, že jí přede mnou někdo úplně zbytečně vynadal a mně se hned líp kousala ta znojemská. Inu, byla výborná.

Možná si myslíte, že je to úplná blbost, o které vedle vší té veledůležité politiky nemá cenu psát. Opravdu nemá? Vždyť život je z většiny o drobnostech a my se hned cítíme daleko líp, když se na nás někdo usměje a krátce zažertuje v dobrém, než když na nás vztekle zavrčí.

Psáno pro blog.idnes.cz

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články