Chytrý mobil a hloupé dítě
„Chcete mít hloupé dítě? Dejte mu chytrý mobil!“ (MUDr. Martin Jan Stránský, český neurolog) To je slovo do pranice.
Kdybych neměl malou vnučku, asi bych slova pana doktora přečetl a za chvíli na ně zapomenul. Jenže to, co tvrdí, vidím kolem sebe.
S vnučkou často cestuji vlakem. Z Prahy do Brna jsou to zhruba tři hodiny. A protože cestujeme v „dětském kupé“, mohu si všímat dětí, které většinou ještě nejsou školáky.
Spousta maminek dá dítěti v kupé mobil nebo tablet a pak má klid. Další zase požadují, aby v kupé běžela televize a v ní pohádky, které podle mne nejsou zrovna moc vhodné pro malé děti.
Druhou kategorii rodičů tvoří ti, kteří vytáhnou knihu nebo nějakou hračku rozvíjející schopnosti jejich dítěte a cestu vlakem berou jako šanci být intenzivně se svým potomkem.
Za ten rok a půl, co takto cestuji vlakem, jsem si nemohl nevšimnout rozdílu v rozvoji dětí. Ty první stále potřebují nějaké vnější podněty, ty druhé se umí zabavit samy.
Vybavuje se mi píseň „Dítě školou povinné“. Jiří Suchý v ní zpívá, že v mysli dítěte se „kuchyň stane lesem“ a „štokrle medvědem“.
V době, kdy tato píseň vznikla, mohl pan Suchý zpívat: „Dítě věří tomu, že z domu do ulice, vede třeba chodba tajná, o takové věci, domovní důvěrnice nemá ani šajna…“ Dětská fantazie bývala a stále může být velice bujná.
V poslední době si často vybavuji i pokračování písně: „Dítě školou povinné, dovede to co my ne, dejme tomu v elektrice průvodčí se rozplyne.“
Jednou byla v RegioJetu stevardka trochu méně usměvavá než obvykle. Vnučka, pro kterou jsou průvodčí a stevardi „výpravčí“, si toho všimla. Když jsem ji pak doma uspával, najednou prohlásila: „Paní výpravčí jsem vysadila z vlaku. Už s námi nepojede. Teď budu výpravčí já.“
„Výpravčí“ se v její fantazii vypařila. Druhý den jsme na nádraží objevili malé tištěné jízdní řády a Adélka si z jednoho z nich udělala „plácačku“, aby mohla dávat strojvůdci znamení, že už může jet. Ten druhý jízdní řád se v jejich očích stal píšťalkou, kterou přece výpravčí také potřebuje.
Její fantazie je opravdu bujná. Z její postýlky je jednou moře, ve kterém chytáme ryby, jindy je to zase pole, kde nám roste všechna možná zelenina, nebo sad, v němž celou zimu trháme třešně a pecky pliveme všude kolem sebe.
Vrátím se k citátu pana doktora Stránského: „Chcete mít hloupé dítě? Dejte mu chytrý mobil!“ Nejsem jako on neurolog, takže se mohu vyjádřit pouze jako laik. Přesto si myslím, že to, co tvrdí, bude nejspíše pravda. Sám na sobě si uvědomuji, jaký vliv má chytrý telefon i na mne. Dřív jsem musel mnohem více přemýšlet a namáhat mozek, dnes stačí vzít telefon a zeptat se.
Určitě je pohodlnější dát dítěti tablet nebo mobil a mít od něho klid. Mám ale obavy, že tento přístup děti připraví o tu část života, o které zpívá pan Jiří Suchy.
Já osobně na tuto část dětství vzpomínám velice rád. A asi bych se na své rodiče zlobil, kdybych zjistil, že mne o ni připravili jen pro svou pohodlnost.
Pokud máte děti nebo vnoučata, zkuste o tom popřemýšlet. Můžete si k tomu pustit písničku pana Suchého. Je opravdu inspirativní.
