Moravské vyrovnání, důkaz, že Češi s Němci se uměli rozumně domluvit

Stalo se tak v listopadu 1905, kdy se dvě zdánlivě nesmiřitelné národnostní skupiny dokázaly dohodnout na podmínkách vzájemného soužití. Toto řešení schválené císařem Františkem Josefem I. Moravě prospělo. Česko-německá historie není jen negativní.

Dějiny opravdu nezačaly v roce 1938 a neskončily v roce 1945, soužití Čechů s Němci v českých zemích trvalo prakticky tisíc let, bylo v něm i mnoho dobrého a je prospěšné poukázat také na to dobré, co se povedlo a prospívalo všem lidem bez ohledu na národnost. K rozkvětu Čech, Moravy a Slezska přispívali jak Češi, tak Němci, a k tomu dobrému patří i národnostní smír mezi moravskými Čechy nebo česky mluvícími Moravany, záleží na úhlu pohledu, s Němci v rámci tzv. Moravského vyrovnání . To bylo jediné účinné národnostní řešení ve své době, jehož bylo dosaženo, a tudíž veliký úspěch mnohého a dlouholetého úsilí.

Je přínosné, že se o něm má diskutovat i na letošním Sudetoněmeckém sněmu v Brně, protože tato událost výrazně a pozitivně ovlivnila koexistenci Čechů a Němců na Moravě. O takových věcech mluvme.

Základem Moravského vyrovnání se staly čtyři zemské zákony, schválené ve dnech 16.–22. listopadu 1905, které nastolily rovnoprávné postavení Čechů a Němců a tudíž dosažení národnostního smíru. Dne 27. listopadu 1905 jej pak odsouhlasil císař František Josef I.

Vyrovnání se podle Wikipedie skládalo z těchto zákonů:
1) nové zemské uspořádání, které spočívalo ve stanovení pravomocí zemského sněmu a zemského výboru

2) nový volební řád do zemského sněmu. Dosavadní tři volební kurie (velkostatkářská, městských obcí, venkovských obcí) byly rozšířeny o čtvrtou, všeobecnou kurii, jejíž poslanci byli voleni na základě všeobecného a přímého volebního práva; počet poslanců byl zvýšen z 100 na 151; všechny kurie kromě velkostatkářské byly rozděleny národnostně – v kurii městských obcí volili moravští Češi 20, Němci 20 poslanců, v kurii venkovských obcí Češi 39 poslanců, Němci 14 a v kurii všeobecné Češi 14, Němci 6 poslanců; na sněmu zasedalo také šest nevolených zástupců obchodních a živnostenských komor a dva virilisté (arcibiskup olomoucký, biskup brněnský); zvolení poslanci se na sněmu rozdělili do dvou kurií, české a německé, poslanci zvolení ve velkostatkářské kurii stáli mimo tyto dvě kurie. Moravský zemský výbor se sestával ze čtyř českých poslanců, dvou německých a dvou velkostatkářů; celá země byla rozdělena do 14 volebních okresů českých a 6 německých.

3) nová pravidla pro užívání obou zemských jazyků. Bylo upraveno užívání češtiny a němčiny v zemském výboru, v silničním výboru a v obcích; obce si volily jazyk, v němž úřadovaly, obce v nichž žilo nejméně 20% obyvatel druhé národnosti měly povinnost vyřídit záležitost v národním jazyce žadatele.

4) rozdělení školských úřadů podle národnostního klíče a pravidla pro zakládání škol a školní docházku. Školské úřady na všech úrovních (zemské, okresní, obecní) byly rozděleny na české a německé a zřizování škol se stalo nezávislé na národnostním složení dotyčné obce. Klíčová pak byla zásada, že děti mají chodit do takové školy, jejímuž jazyku rozumějí (tj. české do českých škol, německé do německých škol). To bylo velmi důležité z toho důvodu, že předtím docházelo k situacím, kdy německý továrník nutil české dělníky, aby děti dávali do německých škol. Stávalo se to však také obráceně, že čeští podnikatelé nutili své německé pracovníky, aby posílali děti do českých škol. Takové nepřípustné praktiky byly nyní na Moravě zavrženy.

Česky mluvící obyvatelstvo představovalo počátkem 20 století na Moravě 71 % obyvatel, Němci pak 28 % obyvatel. Moravské vyrovnání zajistilo Čechům většinu na zemském sněmu, která odpovídala jejich převaze v obyvatelích, Němcům pak slušné zastoupení navzdory tomu, že od počátku století ve volbách ztráceli na úkor Čechů. Toto rozumné národnostní uspořádání relativně bezproblémově pak fungovalo až do vypuknutí I. světové války v roce 1914.

Takové optimální řešení však zůstalo omezené jen na Moravu. Čech se netýkalo, tam národnostní třenice bohužel přetrvávaly. Z jakého důvodu? Zřejmě v Čechách byly rozpory mezi Čechy a Němci větší než na Moravě a o to menší byla touha po rozumné a oboustranně prospěšné dohodě. Každopádně byla škoda, že k ní nedošlo. Obecně pak platí, že lidé by měli hledat to, co je spojuje, nikoliv to, co je rozděluje. Moravské vyrovnání z roku 1905 k tomu jednotícímu prospěšnému prvku bezpochyby patří.

Zdroje:

https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil-udalosti&load=2108

Moravské vyrovnání – Wikipedie

Sudeťáci poprvé v Brně ! No hrůza. Opravdu? – Blog iDNES.cz

Moravské vyrovnání z roku 1905, Lukáš Fasora, Jiří Hanuš, Jiří Malíř, vydala Matice moravská, Brno 2006

Dějiny Zemí Koruny české v datech, František Čapka, Nakladatelství Libri, Praha 1999

Tisíc let česko-německých vztahů, kolektiv autorů, vydal Institut pro středoevvropskou kulturu a politiku, Praha 1991