Doma budeš, presidentskej…

A je rozhodnuto. Na červencový summit NATO v Ankaře poletí trojice toho nejlepšího, co u nás máme. Petr Pavel zůstane na hanbě doma.

Po několikatýdenních diskusích, spekulacích a mediálních šarvátek rozhodla naše skvělá koaliční vláda, že na summit NATO vyšle to absolutně nejlepší, co u nás máme.

V čele premiér, v současnosti zchudlý, an prodal prakticky všechno, co mělo nějakou hodnotu. Je tím samozřejmě velmi populární, protože ještě nedávno byl ostatními členy Evropské unie plísněn, že fasuje dotace proti všem předpisům a dokonce musel některé – samozřejmě neoprávněně – vracet. Náš stát jako firma mu to všechno radostně vynahradil z daní a vůbec to nebolelo. Svou konversí k skromnému životu přesvědčí i zuřícího Donalda, že mystické pojetí života plného meditací a jednou miskou rýže denně je mnohem lepší, než chřestit zbraněmi v Hormuzském průlivu. Je rovněž nanejvýš pravděpodobné, že svým příklonem k čistému mnišství strhne i takové pardály, jako je bratr Emmanuel či sestra Kallasová, jež doposud chřestí zbraněmi.

Dalším členem je světově známý diplomat Petr Macinka. Jsa vyškolen náročným studiem v Institutu Václava Klause, bude nepochybně obklopen řadou resortních kolegů, jimž oznámí jednak konec klimatické krize a jednak představí svého kamaráda Filipa, který svou brilantní angličtinou již zaujal a zaujímat bude i nadále. Je třeba znovu opakovat, že pikle gumy z Hradu nás připravily o možnost mít v čele resortu jedince, který zvládá řízení auta přes 250 km/hod a každodenní rozcvičku zejména horních končetin, což jsou pro post ministra zahraničí zcela zásadní předpoklady. Plýtvání podobnými talenty si prostě nesmíme nechat ujít. Bude však třeba jej žárlivě střežit, protože podobné typy se ve světové politice objevují skutečně jen velmi zřídka.

Posledním členem výpravy je ministr obrany Zůna. Ten, po pokání, jež obdržel jako rozhřešení od pátera Radima, již seká latinu a neodvažuje se projevit cokoli, co by ani náhodou zavánělo vlastním názorem. Pojede dokonale naprogramován a s tváří mlčenlivého samuraje, kterou odkoukal od svého guru Tomia, nehne ani brvou, když bude plísněn za těch pár krejcarů, co dává naší čacké armádě. Pověstný meč položí před sebe na stůl, aby bylo jasno všem, včetně amerického kašpara, co by jej eventuálně čekalo při zvýšení hlasu.

Jsem si jist, že po červencovém zasedání NATO v Ankaře se bude o naší vlasti ve světě hodně mluvit a že se náš postoj k světovému dění stane jakýmsi prototypem novodobého pojetí soužití s mocnostmi typu Ruska nebo Číny.

Bude líp.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články