Geniální vynálezce Erich Roučka vadil neschopným, komunisté ho vyhnali do emigrace
Říkali mu moravský Edison a dokázal vymyslet úžasné věci. Byl autorem zhruba 850 vynálezů, z nichž více než 450 si nechal patentovat. Továrny, které založil, stále existují, on se však stal obětí ideologické nenávisti a téměř se na něj zapomnělo.
Jeho objevy na poli elektrotechniky a měřící techniky byly ohromující, jeho návrhy grandiózní. Při návštěvě USA zaujal i samotného Thomase Alvu Edisona, který o něm prohlásil, že jeho úmysly jsou vynikající, ale mají tu chybu, že nejdou realizovat, protože předběhly svoji dobu. Přesto však stál za autorstvím téměř tisíce vynálezů, čímž předčil své ostatní kolegy. Byl rovněž úspěšným podnikatelem a též jeho zásluhou patřilo Československo v časech první republiky mezi hospodářsky vyspělé země. To mu však po II. světové válce nebylo nic platné, komunisté ukradli jeho fabriky a nakonec ho v roce 1959 přinutili emigrovat na Západ. Nedávno jsme si připomněli 40. výročí jeho úmrtí.
Erich Roučka se narodil 30. října 1888 ve Velkém Meziříčí do rodiny stavitele Václava Roučky jako páté z šesti dětí. Jak je uvedeno v článku J. A. Nováka v 15. čísle Reflexu, roku 1908 dokončil studia na německé Vyšší státní průmyslové škole v Brně. To bylo z toho důvodu, že česká průmyslová škola v té době v Brně ještě neexistovala. Mnoho českých studentů také dávalo přednost německým technickým školám, jelikož mívaly vyšší odbornou úroveň než jejich české protějšky. To bylo moudré a dá se to označit za vítězství zdravého rozumu nad omezeným nacionalismem. Erich Roučka se dokázal prosadit přesto, že jeho formální vzdělání skončilo maturitou. O to víc jsou jeho úspěchy obdivuhodnější.
Vynalézat a stavět různé přístroje začal už jako malý chlapec. Funkční ampérmetr sestrojil jako desetiletý, zatímco ve čtrnácti se zabýval stavbou pece na tavení mosazi. Během středoškolských studií vymýšlel a sestrojoval hlavně elektrotechnická zařízení (od akumulátorů až po motory).
Po absolutoriu podle webu blansko.cz nastoupil na praxi u společnosti Kolben a spol. v Praze a později u firmy Siemens & Halske Berlin, nejvýznamnějšího světového výrobce měřící techniky ve své době. Za vypůjčené peníze pak v Blansku roku 1911 založil první výrobnu elektrických měřicích přístrojů v Rakousko-Uhersku. Měl sedm mechaniků a hodinářů a začal dodávat přístroje značky ER do Prahy a do Vídně. Sám vyvíjí, konstruuje a vede výrobu, která se úspěšně rozšiřuje jako sériová výroba stále nových a nových přístrojů. Tajemství jeho úspěchu spočívá v tom, že dodává kvalitní a spolehlivé přístroje v krátkých dodacích lhůtách. A jeho přístroje proto vítězí nad přístroji z věhlasných světových firem.
Když na rakousko-uherské lodi za I. světové války odpadávaly při střelbě z těžkých děl ručičky na přístrojích zn. Weston a Siemens & Halske, pohotově nabídl jejich náhradu, které obstály při zkušební střelbě, a dostával pak z Vídně velké zakázky pro válečné námořnictvo.
Po válce odjíždí Erich Roučka na studijní cestu do USA, kde se zajímá především o automatické regulátory parních kotlů. Za sebou má již cca 70 uznaných patentů. V USA zadá asi 200 nových patentových přihlášek a na patentovém úřadě ve Washingtonu důkladně studuje patenty a spisy a asi 10 000 patentů zakoupil.
Po návratu do vlasti se jeho podnik stal prvním dodavatelem multimetrů pro parní elektrárny, automatických regulátorů napájení vodou aj. Se svolením spisovatele Karla Čapka začal používat pro tyto mechanismy značky E. R. ROBOT.
V roce 1934 chtěl Erich Roučka rozšířit výrobu, jenomže se nepohodl s blanskými radními, kteří mu odmítli prodat pozemky pro nové tovární haly a tak zdejší továrnu prodal podnikateli Robertu Sochorovi. Po znárodnění v roce 1945 se se z ní stal stále fungující podnik Metra Blansko.
Roučka pak rozjel další výrobu v nové větší továrně v Brně- Slatině, kde pro ni získal pozemky nedaleko železniční trati. Zde vyráběl především automatické kotle pro ústřední topení a elektrotechniku pro doly a hutě. Pokračoval také ve vývoji regulační a měřící techniky. Jeho kotle měly tak dokonalé spalování, že potenciální zájemci byli velmi překvapeni, když nad jejich komíny neviděli žádný kouř. V této době se velkomeziříčský rodák věnoval také metalurgii.
Jak je uvedeno na webu technickytydenik.cz, za II. světové války v éře Protektorátu Čechy a Morava nepodal Roučka ani jeden vynález k patentování, což byla jeho forma protestu proti nacistické okupaci.
Po roce 1945 se vzdal podnikatelské činnosti a chtěl se věnovat jen výzkumu. V roce 1947 dostal nabídku z amerického Clevelandu, řešit výrobu kvalitní oceli z odpadu a i když to bylo jeho současným zájmem, nabídku nepřijal a jak sám napsal: „Chci výsledky své práce zachovat své vlasti.“ Jeho vlast se však k němu zachovala velmi nevděčně. Po únoru 1948 byla jeho továrna ve Slatině znárodněna, přišel o svou laboratoř, krátce pak pracoval v Metře Blansko následně ve Výzkumném ústavu energetickém v Brně.
Erich Roučka se rovněž věnoval výzkumu v oboru medicíny, když sestrojil a nechal si patentovat model krevního oběhu, který se mohl stát základem zařízení na mimotělní oběh krve využitelné v chirurgii, nedočkal se však oficiálního zájmu. Zabýval se rovněž výzkumem rakoviny a dospěl k závěru, že za tuto nemoc může špatná životospráva. Vzhledem k tomu, že sám se při zdravém životním stylu dožil 97 let, tak na jeho tvrzení asi něco bylo.
Byl špičkovým odborníkem, kterého by si v každé normální zemi cenili a nosili jej na rukou. Komunistické Československo ho však ponižovalo a šikanovalo a házelo mu klacky pod nohy. V 71 letech byl přinucen emigrovat do Západního Berlína, později se usídlil v Spolkové republice Německo. Díky svému věhlasu a svým schopnostem brzy získal místo u firmy AEG nedaleko Düsseldorfu, kde se opět vypracoval ve špičkového odborníka. Coby úspěšný vědec působil až do své náhlé smrti 16. března 1986 v západoněmeckém Ezelsdorfu.
Jako emigrant měl být zapomenut a vymazán z paměti. U nás se o něm znovu mohlo začít veřejně psát a mluvit teprve po návratu svobody v listopadu 1989. V roce 1994 byl Erich Roučka in memoriam jmenován Čestným občanem města Blanska. V nově vybudované Průmyslové zóně Blansko-Vojánky pak nese jedna z ulic jeho jméno.
Zdroje:
Odborná činnost Muzea Blanenska
Moravský Edison a tvůrce prvního „robota“ na světě bude mít v Blansku miniexpozici – Novinky
Zlaté dno řemesel a živností v Blansku – Erich Roučka „Moravský Edison“: Blansko
Kdo byl Erich Roučka | Technický týdeník
Erich Roučka, Jan Antonín Novák, Reflex č. 15, ročník 2026
Díky za připomínku.
Možná by si to měla přečíst ta neustále kvákající Konečná. Protože díky jejím soukmenovcům tito lidé ochudili naši vlast o mnohé.
Rad jsem si to precet. i kdyz jsem nedavno podobny clanek nekde cetl.Po tatovi jsem podedil prdchudve Avometu Od firmy Roucka. Jeste s Nemeckym popisem. Tohle, Avomet 1 a Avomet2 byly merici prostroje. Jejich socialisticke pokracovani (Pucko) jasne rikalo ze ceskym technikum staci to nejlevnejsi co lze vyrobit.
Ale abych se vratil k panu Rouckovi, nebyl to jen on ktereho bolsevici zaskrtili. Byli to trenba Kdlecovi s firmou Helada, Petrovin se zapalovaci a tisice dlsich. Brtri Sulcovi s motocykly BSA, A o Panu Ledwinkovi, Wichterlemu, Jneckovi Kabesovi a dalsich se v ppsledni dobe uz zacalo psat.