Macinkanizace české politiky

Všichni víme, co se stane, a to i v běžném životě, když nějakou mocí počne disponovat amorální a charakterově pokřivený člověk. Ono to s úrovní české politické kultury není moc valné docela dlouho. Měli jsme tu už různé výtečníky, ale někoho, jako jsou Motoristé, ještě asi ne. Je všeobecně známo, jak a proč se ta věc stala. Není ani třeba se divit, že se chovají, jak se chovají, všichni víme, že takoví lidé jsou, známe je ze svého okolí. Nelze si dělat iluze ani o politicích obecně. No a občas se stane, že se takové elementy sejdou. Pitomé je jenom to, že je někdo nechá, existuje totiž nebezpečí, že se takové chování a jednání stane normou.

Kdo to zavinil? Pominu-li určité společenské trendy, které se nutně do politiky promítají, napadne mě hned Miloš Zeman. Ten dal naší politické kultuře pěkně na frak, a to zvláště v době, kdy byl prezidentem a bylo už v podstatě nemožné jeho chování korigovat. Viníky se tím pádem stali ti, co ho zvolili, respektive ti, co ho zvolili podruhé, kdy už bylo jasné, v čem bude pokračovat. Vždy na naší politické scéně byli extrémisté, a to i co se chování týče. Vzpomeňme si na „sládkovce“, vandasovce, posléze okamurovce, rajchlovce a zmíněné „macinkoturkovce“, nicméně do nedávna to byli většinou jen aktéři onoho politického cirkusu, nikoli lidé disponující reálnou mocí.

V tomto případě je těžké vinit jen voliče, protože vcelku zanedbatelný elektorát těchto stran odpovídá zastoupení určitého typu lidí ve společnosti, což je opět docela normální. Vina jednoznačně padá na ty, kteří ve volbách uspěli a vstup do vysoké politiky jim umožnili a nyní je ze zištných důvodů nechávají vytvářet si svou osobitou politickou kulturu. Ukazuje se, jakým problémem mohou být problémoví lidé. Nejdetotiž jen o názory, problémem je charakter, morálka a mentální nepřipravenost disponovat onou mocí. Všichni víme, co se stane, a to i v běžném životě, když nějakou mocí počne disponovat amorální a charakterově pokřivený člověk. Začne se mstít, léčit si své komplexy, nabytou mocí se opíjet a není-li dost chytrý začne i překračovat rozsah svých pravomocí a kompetencí, čím si nakonec většinou sám pod sebou podřeže větev.

Pevně věřím, že takový osud nakonec čeká Donalda Trumpa, Viktora Orbána, Roberta Fica, a nakonec i zmíněného Petra Macinku, jehož jedinou kartou je ona hrstka poslanců jeho strany zajišťující koalici parlamentní většinu. Nebýt toho, už by ho dávno Babiš vyrazil, respektive by ho ani do vlády nevzal, protože takového člověka prostě v týmu mít nechcete. A rozhodně tam nechcete mít ani žádné Turky a Klempíře. Andrej Babiš není ani hloupý ani neschopný, ale je pragmatický. Neměl na výběr a nerýsuje se zatím žádná možnost tento problém řešit. Myslím si, že by sám o sobě neměl vůbec problém nechat jet na summit NATO prezidenta nebo jet s ním. Je naivní představa, kterou tu jen pár pitomců ventiluje, že by se tam prezident postavil proti vládě vlastní země. Teď má Babiš jen volbu menšího či většího zla. Buď si zkomplikuje vztahy s prezidentem, kterého stejně jako on jeho potřebuje, nebo si počne rozkládat koalici.

Když jsem v názvu použil výraz „macinkanizace“ mohl jsem si vybrat z celé galerie politiků, kteří se stále více a více derou na významné politické posty. Myslím, že je krajně nezodpovědné jim je poskytovat, protože se nakonec, jak to vidíme v Americe, mohou dostat na místa, odkud je těžké nebo téměř nemožné je dostat. To je apel na voliče, aby se více zaobírali osobnostními aspekty kandidátů stran, které sice sami o sobě s názory voličů mohou konvenovat, ale problémem jsou po stránce morálky a charakteru oni konkrétní lidé. To samé by měli mít na paměti politici. Jak se obecně míní „politika je svinstvo“, ale to svinstvo se stává neúnosným v okamžiku, kdy se do ní dostanou výše zmínění jedinci.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články