Kapitalistický manifest ukazuje cestu k prosperitě, kdežto Marxův Komunistický manifest vede k bídě a do otroctví
Skvělá kniha univerzitního profesora švédského původu Johana Norberga je přesvědčivou obranou kapitalismu a volného trhu. Na faktech autor dokazuje, že svobodné podnikání je nejlepší cestou k prosperitě.
Je to pádná odpověď všem levičákům a socialistům, hlásajících bludy, že kapitalismus se přežil a je třeba ho nahradit něčím novým, ideálně dokonalou společností. To v žádném případě!
Kniha Kapitalistický manifest, kterou vydalo nakladatelství Bourdon, však toto sociální inženýrství přesvědčivě vyvrací. Je návodem k prosperitě, kdežto Komunistický manifest z pera rudého guru Karla Marxe je ve skutečnosti cestou do pekel, protože ve své naivitě zcela ignoruje lidskou povahu. Myslet si, že lidé budou poctivě pracovat, když výrobní prostředky budou zestátněny, může jen prosťáček.
Cesta k prosperitě vede přes konkurenci, přes rovné šance pro všechny a touhu vyniknout. Kapitalismus je závod, kdy sportovci vyrazí ze startu se snahou být co nejdříve v cíli. Socialismus je závod, kdy sportovci musí běžet stejně a všichni dorazit do cíle ve stejnou dobu. Takové zápolení je samozřejmě nepřirozené, stejně jako je nepřirozený socialismus.
V díle je uvedeno několik příkladů, že kapitalismus s volným trhem, je to nejlepší, co lidstvo potkalo. Třeba taková jihoafrická Bostwana, která se absolutně vymyká obecné africké chudobě. Od roku 1965 rostla její ekonomika v průměru o 6,4 % ročně, to je víc, než například v Číně. Od roku 1985 míra extrémní chudoby klesla ze 42% na 15%, kdežto africký průměr činí 40% , Bostwana na rozdíl od okolních zemí nezestátnila diamantové doly, místo toho je zprivatizovala, vsadila na volný trh a vytvořila stabilní regulační rámec, který přilákal zahraniční investory. HDP Bostwany je na úrovni chudších zemí EU jako je třeba Bulharsko.
Nyní se podíváme z Atlantický oceán do Venezuely, tato jihoamerická země je rovněž bohatá přírodní zdroje, nachází se v ní významné naleziště ropy. K moci se však dostal socialista a především populista Hugo Chávez, kterého posléze nahradil podobný týpek Nicolás Maduro. Došlo k zestátnění ropných nalezišť a účinek se dostavil. Stát přestal investovat do ropných nalezišť a příjem země se v letech 2010 – 2020 propadl o neskutečných 75% . Z nejbohatší země jižní Ameriky se rázem stala nejchudší. Běžné jsou fronty na chleba a zemi opustilo na sedm milionů lidí, což je čtvrtina všech obyvatel.
V knize je také takový pěkný příměr o kapitalismu a socialismu. Mladík na vesnici vybuduje prosperující firmu, dá práci mnoha místním lidem za slušné peníze a všem se vede dobře. Pak přijde povaleč z města a začne štvát lidi proti majiteli firmy, že je vykořisťuje a že si to nesmí nechat líbit. Vlastník musí utéct před rozlíceným davem, firma mu je ukradena eufemisticky řečeno znárodněna. Kdysi prosperující podnik však sotva přežívá a na vesnici všichni zchudnou. Je to sice dost zjednodušené, ale výstižné.
Profesor Norberg se rovněž brilantně vypořádal s námitkou, že kapitalismus vytváří sociální nerovnosti. Jistě, jak už Sir Winston Churchill blahé paměti prohlásil, že „kapitalismu je vlastní jedna vada: nerovnoměrné rozdělení bohatství. Socialismu je vlastní naproti tomu jedna ctnost: rovnoměrné rozdělení bídy.“ To je přesné. Důležitější než majetkový rozdíl mezi lidmi je kupní síla těch nejméně majetných. Uvedu takový příklad, v kapitalistickém Rakousku byly majetkové rozdíly jistě větší než v socialistickém Československu, jenomže rakouští dělníci na tom byli lépe než jejich českoslovenští kolegové.
Kapitalistický manifest doporučuji k přečtení každému, komu záleží na prosperitě společnosti, protože předvádí způsoby, jak jí dosáhnout. Komunistický manifest, jak dokázala praxe, je cestou k chudobě a zaostávání.
Kapitalistický manifest
Johan Norberg
nakladatelství Bourdon
Praha 2025
