Záznam, který v médiích nenajdete: O benzínu, motýlech a „našich lidech“

Místo děje: Zadní salonek jedné průhonické restaurace. Na stole je karafa s vodou, hromada grafů a jeden oschlý loupák. Na monitoru běží TikTok, na stole leží mapa Maďarska a účtenka z polské Orlenky.

Postavy: AB (v mírné křeči, neustále kontroluje lajky na Facebooku) a AS (hledá nejlepší úhel pro selfie s cenovkou u stojanu na pumpě) s kalkulačkou  ruce, která má místo tlačítka „rovná se“ tlačítko „páv“).

AB: „Aleno, poslouchej mě, ty ceny paliv, to je katastrofa! Lidi jsou naštvaní, na pumpách mi nadávají do očí. Musíme s tím něco udělat, ale hlavně tak, aby to vypadalo, že za to může Fiala, a přitom nám… teda státu… neklesly příjmy. Chápeš? Ale potřebuju, aby ty naše… no, ty firmy, co vyrábějí biosložku, měly pořád marži. Nemůžeme přece ničit moje, vlastně české podniky kvůli nějaké globální ceně ropy.

Aleno, musíme těm lidem vysvětlit, že drahá nafta je vlastně investice do jejich budoucího štěstí. Že když tankují u nás, podporují ty motýle a včely, co o nich pořád mluvím. A podívej na ty Poláky! Snížili DPH na nulu a lidi tam jezdí tankovat jak na výlet. Proč to neuděláme taky? Chci titulek: ‚Babiš zařídil naftu za dvacku‘. Rozumíš?“

AS: „Šéfe, brzdi. Polská cesta je ekonomické harakiri. Když snížíme DPH, v rozpočtu nám zbydou jen pavučiny a fotky z mých dovolených. Z čeho pak budeme sanovat ty slevy pro důchodce? Navíc, trh je neúprosný – snížíte daň o pět korun, pumpař zlevní o dvě a zbytek si nechá jako „rizikový příplatek za stres z našeho cenového lavírování‘.  Občan neušetří a stát zchudne.“

AB: „Tak to zastropujeme! Jako Viktor. Prostě řekneme: ‚Víc než 35 korun nezaplatíte, ať už se děje cokoli.‘ To je jasný signál, ne?“

AS: „No, to je signál k tomu, aby lidi začali skupovat kanystry a schovávat je v ložnici. Jakmile dáte strop, dovozci přestanou dovážet, protože nebudou prodávat se ztrátou. Skončíme jako v Budapešti – fronty až k Dunaji a u stojanu nápis: ‚Benzín není, ale máme skvělou náladu‘. Psychologicky tím vyvoláme paniku, a ekonomicky? Totální rozvrat zásobování.“

AB: „Tak co budeme dělat?! Lidi chtějí krev… teda levnou naftu! A já potřebuju, aby se neřešilo, kolik na tý řepce vydělávají naše… moje… ty firmy ve fondu.“

AS: „Mám plán. Uděláme to kreativně. Vyhlásíme, že jsme objevili ‚Nové ložisko národní nafty‘ pod Průhonicemi. Je to sice jen stará jímka z chemičky, ale psychologicky to zafunguje. Lidi budou mít pocit naděje. A ekonomicky? Zavedeme ‚Příspěvek na nehybnost‘. Kdo nepojede autem, dostane voucher na slevu na tvoje párky. Tím snížíme poptávku po naftě a zvýší se se státní podporou tvůj odbyt v holdingu.“

AB: „To je ono! A napíšeme, že v Polsku sice mají levný benzín, ale že je to fake news, protože tam ve skutečnosti místo nafty čepují jen obarvenou vodu z Visly. To se lidem bude líbit. Aleno, piš to! A dej tam fotku, jak hladíš u stojanu motýle.“

AS: „Jasně, šéfe. A do reportáže napíšeme, že u pumpy v Olomouci se lidé radostí rozplakali, když uviděli vaši fotku na cenovce. I když tam v tu dobu nikdo nebyl. Protože v naší ekonomice, šéfe, není důležité, co je pravda, ale co si volič u pokladny zapamatuje jako pocit.“

AB: „Výborně. A pak mi zavolej do chemičky. Musíme tu jímku pod Průhonicemi aspoň trochu navonět naftou, kdyby tam přišel nějaký rýpavý investigativní ekonom. Ti jsou nejhorší, ti vidí i to, co jsme ještě nestihli ani vymyslet.“

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články