Češi získali na zimních olympiádách víc medailí než Čechoslováci

Československo nepatřilo na ZOH k úspěšným zemím, Česko si vede daleko lépe. Příčin je víc, různé byly počty startujících, sportovních disciplín, zúčastněných zemí atd., ale tou hlavní budou peníze, o které jde až v první řadě.

Napadlo mě udělat si při příležitosti nedávno skončené zimní olympiády takový přehled. Věděli jste třeba, že v éře Československa získali Češi na zimních olympijských hrách (ZOH) v letech 1924 – 1992 pouze jednu zlatou medaili? A to zásluhou Jiřího Rašky ve skocích na lyžích na středním můstku ve francouzském Grenoble v roce 1968. Druhé a poslední československé zlato ze zimních olympiád vybojoval Slovák Ondrej Nepela v krasobruslení o čtyři roky později v japonském Saporu.

Celková československá medailová bilance ze ZOH v letech 1924 – 1992 činní podle Wikipedie 2 zlaté, 8 stříbrných a 15 bronzových medailí, celkem 25 medailí. Český medailový zisk z let 1994 – 2026, tedy za poměrně kratší dobu, obsahuje 9 zlatých, 11 stříbrných a 11 bronzových medailí, celkem 31 medailí.

Další zajímavostí je, že v éře první republiky získalo Československo na čtyřech ZOH v letech 1924 – 1936 pouze jednu bronzovou medailí a to zásluhou skokana na lyžích německé národnosti Rudolfa Burkerta v roce 1928 ve Svatém Mořici. Ironii osudu bylo, že v tomto švýcarském středisku se konala zimní olympiáda i o dvacet let později a jedinou československou medaili obdrželi pro změnu hokejisté, pravda tentokrát o stupeň lepší – stříbrnou.

Za socialismu to také nebyla žádná velká sláva, v letech 1952 a 1956 skončili českoslovenští sportovci bez medaile. Nejčastěji ve čtyřech případech získali pouze jednu medaili, Grenoble se čtyřmi nebo Sarajevo v roce 1984 dokonce se šesti cennými kovy byly výjimkami. Je tedy jasné, že medailová bilance z éry samostatné České republiky je, co se týče zimních olympijských her, daleko lepší než ta československá.

Je pravdou, že třeba v Innsbrucku v roce 1976 se soutěžilo jenom v 37 sportovních disciplínách, kdežto v Pekingu v roce 2022 už ve 109 disciplínách, což obnášelo více možností ke zisku medailí. Na druhé straně se her v Innsbrucku zúčastnilo 37 zemí, kdežto v Pekingu jich bylo 91, což zase znamená větší konkurenci. Nehledě k tomu, že třeba v hokejovém turnaji je nyní silnější konkurence i z toho důvodu, že na něm mohou hrát nejlepší hráči. V již zmíněném Innsbrucku nestartovali Kanaďané ani Švédové, proto, že nesplňovali amatérský statut a USA tam reprezentoval výběr z univerzitních týmů. Koneckonců za Kanadu ani USA tenkrát obecně nenastupovali nejlepší hráči z NHL, ale univerzitní výběry. Je ovšem jasné, že i tito hráči museli mít nadstandardní podmínky k přípravě, protože jinak by USA těžko dokázaly porazit SSSR 4:3 na ZOH v Lake Placid v roce 1980. Je však určitě dobře, že nyní už přestalo rozdělování na profesionály a amatéry, s hádkami kolem toho, a na olympiádách mohou startovat nejlepší sportovci. Je fakt, že hlavně socialistickým zemím se vytýkal skrytý profesionalismus, protože jejich vrcholoví sportovci se věnovali pouze svému sportu a jejich zaměstnání bývalo fiktivní.

Nejdůležitější jsou však peníze, o které, jak se říká, jde až v první řadě. V současnosti si špičkoví sportovci vydělají sumy. o kterých se jejich předchůdcům ani nesnilo. Běžkyně na lyžích Květa Jeriová, bronzová medailistka z Lake Placid v běhu na 5 km, uvedla v rozhovoru pro aktualne.cz , že za toto třetí místo dostala v roce 1980 20 000 korun. To v té době nebyly malé peníze, třeba prodavačka si tolik nevydělala ani za rok. A ještě dříve činily odměny pro sportovce za medaile na vrcholových soutěžích řádově tisícikoruny.

Jenomže nyní na nedávných ZOH v Itálii se za zlatou medaili dávalo českým olympionikům 2 400 000 korun, za stříbro 1 800 000 korun a za bronz 1 200 000 korun. To je i vzhledem k poměru částka-ceny daleko víc než za socialismu. Nehledě k tomu, že výdělky sportovců jsou nyní celkově daleko větší. Třeba sportovci jako je rychlobruslařka Martina Sáblíková mohou mít podle webu isport.blesk.cz roční příjem, tedy včetně reklam, sponzorských darů atd., kolem 25 000 000 korun, a to už stojí za to, rvát se o medaile. Peníze bývají opravdu nejlepší motivací, protože za potřesení rukou s prezidenty či premiéry si nic nekoupíte.