Vaše peněženka vás pochválí
„Vařit pro dva se nám nevyplatí“, pravila známá, kterou jsem potkal v Kauflandu. „Raději si koupíme oběd v restauraci a na večeři objednáme něco s dovozem domů.“ Chvíli před tím si stěžovala, že nevyjdou s důchodem.
Tak začínal jeden z mých „nedávných“ blogů na iDNESu. Věnoval jsem se v něm otázce, zda se skutečně máme tak zle, jak nám to tehdy líčil například Andrej Babiš, Alena Schillerová a s nimi ruku v ruce Kateřina Konečná. Dnes nebudu psát o politice, ale o tom, zda je pravda, že se nevyplatí vařit pro dva.
Pokud chceme mít denně čerstvé domácí jídlo, tak se nám vaření pro dva určitě vyplatí i finančně. Snídaně, oběd i večeře, které si připravíme doma, vyjdou levněji než jídlo, které si koupíme v restauraci nebo v jiných zařízeních.
Důvodem, proč mnozí lidé nevaří pro dva, je fakt, že je to časově dost náročné. Je totiž mnohem snadnější zajít do restaurace, než si doma uvařit.
Je tu ale možnost, která tu pracnost a časovou náročnost výrazně sníží. Musíme se ale smířit s tím, že jídlo nebude každý den čerstvě uvařené.
Posledních dvacet let používáme ke konzervování polévek i hotových jídel zavařovací sklenice se šroubovacím uzávěrem. Jídlo v nich vydrží překvapivě dlouho, mnohem déle, než si většina lidí myslí. Snad jen drožďovou a hrachovou polévku, a také hrachovou kaši, je dobré zkonzumovat do tří dnů.
Postup je snadný. Jakmile je polévka, kaše nebo omáčka hotová, stačí naplnit zavařovací sklenici horkým pokrmem, uzavřít ji víčkem a pak postavit „vzhůru nohama“. Jakmile obsah vychládne, uložíme jídlo do lednice. Je také dobré si napsat datum plnění.
Na počátku stačí uvařit během tří dnů tři různé polévky a tři různá jídla a vždy naplnit pár sklenic, do kterých vejdou dvě porce. Čtvrtý den pak otevřeme polévku a jídlo, které jsme uvařili první den, ohřejeme a případně přidáme přílohu. Ohřívat můžeme i některé přílohy, třeba rýži, těstoviny anebo brambory vařené ve slupce.
Pak už si jen potřebujeme pohlídat, kdy uvařit další polévku a druhé jídlo, abychom měli v ledničce vždy malou zásobu. V den vaření tak budeme mít jídlo čerstvě uvařené, další dny pak „konzervované“. Z vlastní zkušenosti vím, že většina jídel „ze zavařovačky“ chutná stejně jako to čerstvé a některá jídla chutnají ještě líp. Například guláš či roštěná.
Doporučuji to občas „oživit“ nějakou jednoduchou minutkou a třeba o víkendu si uvařit i časově náročnější jídlo s tím, že i to je možné většinou „konzervovat“.
Když jsem tuto možnost tehdy popisoval oné známé v Kauflandu, odpověděla, že má ráda jen čerstvá jídla. Podíval jsem se do jejího vozíku. Měla v něm několik zlevněných „hotových jídel“ a také pár konzerv…
Pokud jsem vás inspiroval a zkusíte to, tak přeji dobrou chuť. Nejen při konzumaci právě uvařeného jídla, ale i když si otevřete to zavařené.
Buďte si navíc jisti tím, že vás pochválí i vaše peněženka.
Ono záleží i na druhu stravy. My máme třeba rádi brambory pečené v troubě, samozřejmě doma pěstované. Ty menší nevyhazujeme, uskladníme je v chladném sklepě. Od prázdnin zhruba do velikonoc stačí takové „brambůrky“ pořádně umýt, dát na pekáč a nechat péct hodinu v troubě. Pečou se samy, kromě mytí (pár minut) námaha žádná. S brynzou nebo s máslem či jen posolené je to pochoutka, kterou si dáváme nejméně jednou měsíčně. Pokud se upeče brambor více, zbudou i na další den. Nedávno jsem byl v jedné michelinské restauraci, večeře pro dva skoro za pět tisíc a když jsme se dostali domů,… Číst vice »
Pečené brambory, ty menší, jsou opravdu lahůdka. Já je mám rád s domácí kyškou nebo acidofilním mlékem.
Vlastimile,. občas mne chytne rapl a udělám obrovský kotel boršče, guláše apod. A mám velmý mrazák, ten s horním otvířáním. Všechno rozdělím do porcí a pak jen taháme. Taky fajn.
Náš mražák je plný zvěřiny od rodiny ze Slovenska. Tak musí postačit zavařování.
S tím borščem to má stejně moje žena. Zavařený pak putuje i do Prahy, kde ho mladí přivítají.
Rozumny clanek. Ja nemusim nic zavarovat, ale protoze nemam zadne male „kastrulky“, mam moderni tezke Le Creuset, ktere jsou tezke i prazdne, ale neda se v nich varit pro jednu osobu, takze varim jako pro regiment a pak do mensich „krabicek“ a do mrazaku.
Obcas zapomenu oznacit napisem a pak je prekvapeni na taliri.
To překvapení znám. Skoro vždy velice příjemné.
To znam, nwbozka taky vedela co v tech krabickach je a ja ted kdyz vyndam z mrazakudomelou koprovku zjistim po rozmrznuti ze to je zemlovka. ja us si to radeji popisuju.