Komunisté se zmanipulovanými volebními fraškami inspirovali u nacistů, fašistů a luďáků
Naši soudruzi sáhli k de facto k podvodným volbám poprvé v květnu 1948. Už dříve se však k podobnému kabaretu s tzv. jednotnou volební kandidátkou uchýlili černí a hnědí. Inu totalitní režimy všech barev jsou si podobné víc, než si myslíme.
Princip voleb za komunistů, německých nacistů, italských fašistů a ve Slovenském štátě spočíval v tom, že lidé si nemohli vybírat z více adeptů, ale mohli hlasovat pouze pro jednoho prověřeného kandidáta, aby diktatury měly neomezený prostor pro svoji tyranii.
Perfektně to vystihl web totalita.cz. V prosinci 1938 se konaly doplňovací volby do říšského sněmu v anektovaných Sudetech. Lidé si však mohli „vybírat“ pouze z jediné kandidátky strany NSDAP – Nacionálně socialistické německé dělnické strany. Volby probíhaly pod dohledem německého vojska a jedno z volebních hesel určené hlavně Čechům v zabraných oblastech znělo: „Stojíme před volbami! Budeme-li volit ne, nebo vůbec nevolit, znamená to vypovědět boj státu, jehož jsme občany. Hlasujme ano – znamená to osvobození od vojenské povinnosti, chleba a zajištěnou dovolenou, práci, zvýšení platů a hospodářský blahobyt, zajištění usedlosti a domova, pořádek a mír!“ I když proklamace v tomto duchu hlásal německý nacistický režim obecně.
Nyní se však přeneseme o necelých deset let dopředu. V československých parlamentních volbách dne 30. května 1948 stáli voliči před podobnou situaci. K jednotné kandidátce neexistoval alternativní politický program. Lidé mohli volit jen kandidáty Národní fronty, což byli výhradně komunisté a jejich sympatizanti, nebo vhodit do urny bílé lístky na znamení nesouhlasu. Masivní předvolební kampaň byla jednoznačná: „Hlas pro jednotnou kandidátku bude hlasem pro republiku, pro lidovou demokracii, pro cestu svobodného a pokojného budování naší socialistické budoucnosti – bílý lístek je odmítnutím nastoupené cesty, je to hlas pro nepřátele socialismu a reakcionáře.“
Stejným způsobem se konaly volby po roce 1922 též ve fašistické Itálii pod vedením Benita Mussoliniho.
Dne 18. prosince 1938 se takto volilo i do Snemu Slovenskej krajiny, což byl slovenský parlament. „Jeho reálnu legitimitu znižoval spôsob jeho voľby, ktorý už zodpovedal novým politickým pomerom v pomníchovskom Česko-Slovensku, ktoré smerovali k autoritatívnemu režimu. Podaniu konkurenčných kandidátnych listín zabránila úradná obštrukcia autonómnej vlády v súvislosti s vypísaním volieb. Existenciou jedinej kandidátnej listiny dostali voľby charakter plebiscitu, keď kladné hlasovanie malo zároveň predstavovať vyslovenie súhlasu s predchádzajúcimi štátoprávnymi zmenami a ďalším budovaním Slovenska ako autonómneho celku. Za jedinú kandidátnu listinu napokon hlasovalo vyše 90% voličov. Reprezentatívnosť orgánu a legitimita jeho voľby boli volebnou procedúrou výrazne limitované, hoci sa dá aj v týchto podmienkach pozorovať snaha o aspoň čiastočnú politickú i sociálnu proporcionalitu v personálnej skladbe poslaneckého zboru,“ píše Ondrej Podolák v článku na webu upn.gov.sk.
Jednotná kandidátka v podmínkách komunistické diktatury (1948-1989) podle webu securitymagazin.cz zásadně popírala veškeré atributy demokratických voleb, nemohlo vedle sebe soutěžit více politických subjektů o moc, kterým bylo povoleno svobodně agitovat a představovat své programy. Tudíž se jednalo toliko o frašku na svobodné a demokratické hlasování.
Opravdu není velkého rozdílu mezi předvolebními hesly nacistů z roku 1938 a komunistů z roku 1948. Lidé sice teoreticky mohli hlasovat proti úředně nařízenému jedinému kandidátovi, jenomže byli zastrašováni, aby tak nečinili. Docházelo také k perzekucím, jako vyhazování ze zaměstnání, povolávání do armády a někdy i k věznění. Z toho také plynuly ty „úžasné“ volební výsledky, kdy pro jednotnou kandidátku hlasovalo 90% a více voličů.
Totalitní režimy, komunistické, nacistický, fašistické či slovenský luďácký měly společnou především jednu vlastnost a tou je strach ze skutečné svobody. Tato nelegitimní zřízení se sice zaštiťují údajně tou nejvyšší svobodou, ale jedná se o orwellovské matení pojmů, kdy se pod svobodou ve skutečnosti skrývají tyranie a útisk. Násilnické vlády už ze své podstaty nemohou připustit skutečně svobodné volby, které by je mohly připravit o moc a tu ony nechtějí pustit za žádnou cenu. Proto si vymyslely tyto parodie na volby, aby mohly trvale ovládat společnost. V principu tak mezi diktaturami všech barev nejsou zásadní odlišnosti.
Zdroje:
Německé volby do říšského sněmu 1938 – Wikipedie
Německé volby do říšského sněmu 1936 – Wikipedie
Volby za komunistické diktatury: Fraška na svobodné a demokratické hlasování | SECURITY MAGAZÍN
Koncept vůdcovství ve fašistické Itálii a nacistickém Německu
S článkem nelze nesouhlasit, je to přesně tak. Naštěstí v posledních desetiletích prožíváme v EU (a v ČR zvláště) volby, které lze bez problémů považovat za svobodné. Výsledky posledních svobodných voleb v ČR popisuje vtipně pan Vodvářka, např. v sérii Karneval pokračuje. V roce 2021 dopadly volby poměrem hlasů prakticky stejně, jen díky nepřekonání hranice 5 % některými volebními subjekty jsme se mohli těšit vládě, kde zasedaly mj. tyto osoby – pan Péťa, který nám chtěl zařídit do roku 2029 německé mzdy (nějak opomněl sdělit, jak by to udělal a proč to nezařídil do roku 2025); rozpočtový a daňový kouzelník… Číst vice »
Minulá vláda byla 100x lepší než ta dnešní. Zesměšňováním jmen jejích členů jenom ukazujete svou vlastní úroveň.
Úroveň se neprojevuje urážkami bez jakéhokoliv obsahu. Já nikoho nezesměšňuju (resp. pokud ano, potom mi inspirací byl pan Vodvářka v textu „Fridrichovou a Moravce bychom měli, tak ještě Reportéry ČT a je hotovo“), pokud jsem napsal cokoli nepravdivého, sem s tím.Váš názor na srovnání minulé a současné vlády Vám neberu (já je bohužel v roce 2021 také volil a takovou míru neprofesionality jsem nečekal. Ostatně v opozici v tom zatím pokračují.). Podle mne zde platí stará česká přísloví, jako „z deště pod okap,“ „z bláta do louže“ nebo „jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet.“ Z uměleckého hlediska ovšem… Číst vice »
Pane Halato, nevidíte úroveň vyjadřování současné vládní garnitury, kdy byla v opozici? Řeči o spálené zemi, parchant Fiala, nutelák, pětidemolice apod… vyjadřování pana Vodvářky se může jevit urážlivé snad jen Vám, mám ve svém okruhu i voliče této vlády a to je samé: zloděj Fiala, prezidentčík Pávek apod, zajímavé je, že Babiš je proti Fialovi gigaboháč, který nic nevybudoval, jen různými kličkami a náhodami „převzal“. Ale o tom jim v řetězových mailech nikdo nepsal… Přijde mi líto voličů této vlády, naletěli na podvodnou kampaň (zrušíme muniční iniciativu – jede se dál. F35 zrušíme – jede se dál. Důchody vrátíme zpátky… Číst vice »
Pane Faltýnku, žádné mé slovo nemůže být chápáno jako obhajoba stávající vlády, natož její úrovně vyjadřování (a to i v době, kdy její představitelé byli v opozici), která odpovídá úrovni jejich voličů. Já nejsem fanouškem žádné strany ani hnutí, fandím České republice v první řadě a Evropě (západní) hned poté (ono to splývá, ČR je tak malá, že s Evropou doslova stojí a padá). A tady nemohu nevidět dlouhodobou realitu, že oni krásně hovořící a na první pohled slušní představitelé směru, který se sám považuje za progresivní, zavedli tuto Evropu (včetně ČR) na pokraj katastrofy. Jen namátkou -nezvládnutá imigrace, celý… Číst vice »
Pane Halato, vidím to asi podobně, nicméně nikde nevidím, že bychom pan Vodvářka a já adorovali minulou vládu. Za sebe jsem ji viděl jako menší zlo (Andrej před nimi 8 let dělal dúchodovou reformu, kde je?), Váš výčet kladných bodů vidím podobně, ale jedno jste přehlédl: snažili se společnost nerozdélovat. Každá vláda/opozice něco slibuje a pak přijde střet s realitou. Fiala opravdu nemohl za válku na Ukrajině (což způsobilo potřebu vyšších daní). Chtěl bych, aby voliči současné vlády, kteří byli nenávistí oslepeni a planými sliby podvedeni, pochopili, že Andrej není žádný spasitel, že vydrbe s každým. Snad to vidíte sám… Číst vice »