Dilema České televize aneb hloubení příkopů
Ani jeden z obou letošních olympijských ohňů ještě nebyl zapálen, ale líté boje už jsou v plném proudu. A to nejen na ledových a sněhových plochách, ale i o pár set kilometrů severněji, u českých obrazovek a displejů.
Zahájení těch prvních je dáno časovým harmonogramem her a omezenou kapacitou sportovišť, na kterých se má vše odehrát, ty druhé způsobila Česká televize svým oznámením, že po debatách s Ústavem pro jazyk český upraví svá pravidla přechylování ženských jmen.
Od doby, kdy se nám otevřely hranice všedních dnů, je přístup k přechylování cizích ženských jmen benevolentnější než dříve. Část médií od něj upustila, ale ta veřejnoprávní se ho dál drží. Například ČT paradoxně přechyluje jména cizinek, zatímco u Češek, pokud měly příjmení bez koncovky -ová, respektovala jejich přání a nepřidávala ji.
Nekompromisní zastánce přechylování Ota Černý sice už sportovní redakci ČT nešéfuje a podle jeho nástupce Michala Dusíka redakce respektuje přání sportovkyň, ale Česká televize oznámila, že se rozhodla přechylovat příjmení všech žen včetně českých.
Z českých účastnic Zimních olympijských her se to sice týká jen dodatečně nominované sjezdařky s italskými kořeny Elise Marie Negri, ale ke vzedmutí vášní zastánců i odpůrců přechylování to zjevně stačí.
Jedni argumentují pravidly českého pravopisu a tím, že je jasnější, zda se jedná o ženu či muže, druzí považují přechylování za mrzačení jmen sportovkyň.
Osobně bych doporučil klid na obou stranách. Pokud se dívám na sportovní přenos, je zcela zjevné, zda se jedná o mužskou nebo ženskou disciplínu. Je sice pravda, že v posledních letech roste počet smíšených soutěží družstev, ať už v různých štafetách nebo třeba v curlingu, ale pokud někomu vadí (ne)přechylování tak hodně, že mu hrozí prasknutí naběhlé cévky, ať ztiší zvuk a kochá se krásou a dramatičností sportu. Podstatné věci si může přečíst z textů na obrazovce. Riskuje snad jen to, že mu uniknou legendární výroky jako „Přepište dějiny“ Roberta Záruby v Naganu nebo slavná hláška Karola Poláka: „Bodaj by sme aj my mali takýchto Kokotov“ na halovém mistrovství Evropy v atletice 1973.
A České televizi mohu jen doporučit, aby pro příště takové podružnosti neoznamovala předem. Všem divákům se stejně nezavděčí a v dramatických momentech budou komentátoři mluvit tak, jak to cítí.
Každý živý jazyk se vyvíjí a většina sporů o jeho okamžitou podobu je malicherná.
K ceskym jmenum samozrejme to prechyleni patri, ovsem udelat z cinaky Wu Wuaovou je opravdu nesmysl.
A podle mne se kazdy jmenuje tak jak to ma napsane v krestnim liste, a tak ho take mame ospovovat.
Jsem zastáncem přechylování. Čeština je krásný jazyk a mně prostě nejde z úst pozdrav a oslovení „dobrý den, paní Straka“. Pacientkám, které trvají na tomto oslovení, říkám pouze „paní, slečno“.
Jinak je tomu u jmen cizinek, kde to „frau Schiller či Misses Brown“ považuji za zcela normální.
Stran televize je mi to jedno, jak píšeš.
Mam dva pasy na jmeno Rank a jeden cesky – Rankova, myslim si, ze kdo ovlada nekolik jazyku nema potize s rozeznanim pohlavi u jmen, i kdyz dnes uz to bude tezke i v Cesku, kdy lide davaji detem krestni jmena amrickych statu, uz jsem poznala v Praze dite s krestnim jmenem Montana.