Co by se stalo, kdyby…

Po mnoha týdnech bezesných nocí a mučivých pochybností a po zjištění, že ani proud horkých slzí na parlamentní půdě neobměkčil okoralé srdce hlavy státu Andrej Babiš pochopil, že dokonce ani on nemůže mít všechno a Petru Pavlovi předložil řešení svého střetu zájmů:

„Když nemůže být premiérem předseda vítěze voleb, hnutí ANO dá České republice první premiérku v dějinách země. Jmenujte premiérkou Alenu Schillerovou.“

Prezidenta sice jeho návrh překvapil, ale vyhověl mu. A Alena Schillerová poměrně rychle sestavila vládu, v níž se objevila stejná jména jako v dřívějším Babišově návrhu. Překvapivě však na seznamu chyběl nejen Andrej Babiš, ale i Filip Turek.

Spokojený prezident už absolvoval téměř všechny konzultace s navrhovanými ministry. Premiérku i vládu jmenoval téměř okamžitě a ta požádala sněmovnu o důvěru.

Zaskočená opozice ani nezdržovala jednání sněmovny obstrukcemi, dobře si vědoma toho, že snaha oddálit nástup první premiérky by se mohla snadno obrátit proti ní. Důvěru vládě pochopitelně nevyslovil žádný poslanec opozice, ale zcela nečekaně hlasovali proti i vyhraněně misogynní Motoristé.

Vláda tedy důvěru nezískala, ale Andreje Babiše tato nepříjemnost kupodivu nijak zvlášť nevyvedla z míry. S nikdy u něj nevídaným stoickým klidem hledal další řešení situace. Dokonce ani nezanevřel na Motoristy a další vládu, tentokrát s Karlem Havlíčkem na pozici premiéra, připravoval znovu s nimi. Ale opět bez Filipa Turka.

Nové hlasování o důvěře však opět dopadlo špatně. Tentokrát se k opozici přidala část Motoristů, ale i několik členů SPD, asi nespokojených s tím, že ve vládě je zastupují údajní odborníci.

Po hlasování se sešli šéfové již dvakrát neúspěšné koalice.

„Tak konečně je prezident venku ze hry,“ mnul si ruce Andrej Babiš: „Tomio, jmenujte mě premiérem, ať konečně zbavíme tuto zemi fialové bídy a zajistíme prosperitu jak jí, tak mým firmám.“

„Já to samozřejmě udělám, ale chci za to alespoň jednoho ministra ve vládě,“ odpověděl Okamura.

„To jsme si ale nedomluvili. Dostali ste předsedu sněmovny. Jestli budete robit potíže, vydáme vás k trestnímu stíhání.“

„To můžeme udělat i my s vámi.“

„Na to vám chybí hlasy, Tomio,“ zachechtal se Andrej Babiš.

„Klid, pánové,“ ozval se dosud tichý Petr Macinka: „musíme postupovat jednotně. Předseda parlamentu premiéra nejmenuje. Dává jen návrh prezidentovi a jmenuje zase prezident. Musíme prezidenta přesvědčit, že přijmout Tomiův návrh je jediný způsob, jak zabránit předčasným volbám a uvrhnout zemi do chaosu.“

„A ako toho chcete dosiahnuť?“

„Prezidentovi dá Tomio nejen návrh premiéra, ale předá mu i sto osm podpisů poslanců a seznam členů nové vlády navržené Andrejem Babišem jako budoucím premiérem. A my Motoristé trváme na tom, že na tom seznamu bude i Filip Turek. Jinak těch sto osm podpisů nebude.“

„V tom případě my trváme na tom, že ve vládě budeme mít alespoň jednoho ministra. Jinak těch podpisů bude ještě míň.“

„A kdo by to měl být, Tomio?“ zeptal se rezignovaně Andrej Babiš.

„Chceme ministra financí.“

„To má přece slíbené Alena Schillerová! Má už s tím dost zkušeností. Kdo by ji mohl nahradit? Nikoho takového nemáte!“

„Ale máme. Markéta Šichtarová je vystudovaná ekonomka. Léta psala blogy na kdysi vašem iDnesu. Pokaždé tam dávala svou vlastní fotku. Fotila se sama a nikdy k tomu nepotřebovala ani exotické ptactvo, ani exotické prostředí. To se o Aleně Schillerové říct nedá.“

Nocí se ozval rachot kontejneru vysypávaného do popelářského vozu. Probudilo mě to a znovu už jsem neusnul, a tak nevím, jak schůzka pokračovala. Ale věřím, že budoucnost nám její výsledky ukáže přesněji, než bych

to dokázal popsat já.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články