Samozvaní milovníci Izraele

Většinou pomlouvají Izrael nejvíce ti, kdo se označují za jeho přátele.

Kvíz pro čtenáře: následuje text a otázka je, zda ho napsal za A) socialista pravděpodobně sympatizující s komunisty a nacisty nebo za B) přítel Izraele: „Amorální je politika české vlády i produkce mainstreamových médií bezvýhradně podporující brutální násilí izraelské armády vůči Palestincům… Alarmující je přitom počet civilních obětí, většinou žen a dětí, a nesmírné utrpení, jemuž jsou tito lidé vystaveni. Izraelské pokrytecké ujišťování, že se jeho armáda snaží tyto civilní oběti minimalizovat, je urážkou elementární morálky. Je jistě pravda, že ozbrojenci Hamásu se ukrývají v civilních budovách a většinou nenosí uniformy. Je ale nepřijatelné, aby izraelská armáda ničila takové budovy, ve kterých se (možná) oni bojovníci ukrývají, a pohřbila v nich nejen je, ale i spoustu nevinných civilistů… cílem je učinit Gazu neobyvatelnou a tamní obyvatele kompletně vysídlit nebo snad dokonce vyhubit… A vidím ještě jednu historickou analogii toho, co se děje v Gaze – brutální potlačení povstání v židovském varšavském ghettu v roce 1943…“ (zde).

Neuhodli jste, správná odpověď je B), alespoň podle vyjádření autora onoho textu, pana Václava Hořejšího, který říká: „… Spolu s mnoha jinými skutečnými přáteli Izraele bych si přál, aby Česko od takové politiky upustilo … my, skuteční přátelé Izraele jej nyní kritizujeme proto, že jsme jej považovali za stát… sdílející naše morální hodnoty…“ (zde). Takže kdo pronáší lži o vražedných Izraelcích v době, kdy svět viděl v přímém přenosu znásilňování izraelských žen před očima dětí, jež byly poté umučeny před očima znásilněných rodičů? Pronáší je podle vlastních slov „skutečný přítel Izraele“. Není divu, že takový člověk škodí i Česku (zde).

Takových přátel Izraele je ovšem v českých médiích více. Jiný milovník Izraele, pan Lubomír Stejskal, pravidelně referující o všech nepravostech izraelských pravičáků, včetně plivání na křesťanské poutníky, například před pár dny popsal svůj velký životní problém: „Židovské násilí v Předjordánsku“. Píše: „Člověk může být celoživotním sympatizantem Izraele, ale to neznamená, že bude nekritický… jsou jevy, o nichž se píše s těžkým srdcem, protože zavilí nepřátelé Izraele je okamžitě zneužijí ve prospěch propalestinské propagandy. Psát o nich se ale musí“ (zde). Žiji v Izraeli již 38 let a byl jsem přímým svědkem nesčetně případů arabského násilí, ale o židovském násilí jsem slyšel jen od příslušníků izraelského „deep state“ a médií, která jejich výmysly podporují a šíří s úmyslem dokázat symetrii mezi arabským a židovským násilím, mezi Araby a Židy, s cílem udržet při životě dávno mrtvý sen o harmonickém soužití obou národů. Z oněch médií s nadšením čerpá náš přítel.

Za našeho pobytu provedli Arabové v Izraeli kolem 1300 teroristických útoků, při nichž zavraždili 3100 Izraelců a zranili asi 15900 (zde). Já i moje rodina jsme vícekrát zažili v naší blízkosti útoky teroristů. Slyšeli jsme střelbu z jejich samopalů. Jindy jsme se museli v sklonit, když stříleli na autobus, v němž jsme cestovali. Několikrát kamenovali moje auto, když jsem v něm měl malé děti; jednou mně kámen rozbil za jízdy okno a střepy nás všechny poškrábaly. V červnu 2002 manželka zmeškala cestou z práce autobus, a když ho dohnala těsně po něm jedoucím druhým autobusem, slyšela výbuch; provoz se zastavil, vystoupila a viděla desítky mrtvých dětí v autobuse který zmeškala, jejich těla byla proložena školními brašnami; šlapala po krvavých zbytcích když se z té hrozné scény snažila uniknout, ani nevěděla jak se dostala domů. Byl to jeden (zde) z mnoha autobusů, který tenkrát Arabové vyhodili do vzduchu po tom, co jim Izrael udělil autonomii na cestě k jejich dalšímu státu. Šest židovských teroristů zabili v tomto období ve čtyřech útocích 35 Arabů a 127 zranili; nešlo u nich o organizovaný zločin, a většinu z obětí má na svědomí střelba Barucha Goldsteina v roce 1994 (29 mrtvých, 125 zraněných, zde).

Izraelská levice, ve volbách dostávající již méně než 15 % židovských hlasů, stále zaujímá více než 95 % důležitých pozic v soudním a bezpečnostním aparátu a v médiích (deep state), a jedním z jejích metod, jak se snaží delegitimovat většinovou pravici, je vymýšlení židovského pravicového extrémismu, který neváhá propagovat ve světě. Tajná služba Šin Bet (všichni její bývalí šéfové se pravidelně účastní násilných protivládních demonstrací v ulicích) byla například mnohokrát usvědčena z podněcování nestabilních puberťáků, aby házeli kameny na arabská auta nebo stříkali na zeď nápisy „smrt Arabům“; tomu se v Šin Bet věnuje oddělení zvané Židovský odbor. Je to ostuda, ale na druhé straně se můžeme pochlubit tím, že 85 % židovských Izraelců dodržuje přísně zákony, je ochotno jít za svůj stát bojovat a poslat do boje i svoje děti (Evropa by nemusela hodit Ukrajinu přes palubu, kdyby měla alespoň 20 % takových lidí).

Člověk zajímající se o Izrael, nota bene ho milující, by to vše (nebo alespoň část toho) měl znát. Měl by vědět, že v Judeji a Samarii (Západní břeh) jsou Izraelci vystaveni denně útokům Arabů, kteří nejen vraždí všemi prostředky (například tento týden, zde), masově kamenují izraelská auta, zapalují úrodu, ničí stromy a majetek, ale zároveň se snaží provokovat střetnutí s Izraelci, při čemž jim asistují evropské neziskovky. Světová levice, bohužel s asistencí některých izraelských novinářů a humanitních vědců, všechny konflikty interpretuje jako židovský teror, ale počty mrtvých a raněných jasně ukazují, kdo teror vykonává.

Milovník Izraele L. S. připouští, že „drtivá většina Židů dodržuje zákony a palestinský teror je extrémně brutální a zrůdně barbarský“, avšak na druhé straně chce být „objektivní“ a tak z různých prohlášení všemožných politiků a z všemožných pomluv levicových médií vyselektuje obžalobu: „Počínání židovských extremistů, nebojme se říci teroristů, v Předjordánsku vůči tamním pokojným arabským obyvatelům… je nepřijatelné … nájezdy na arabské obce a vesnice …jenom proto, že jde o Araby… včetně ataků proti sběračům plodů… poškození mešity… atd. (zde)“. Že židovský teror existuje prý dokazuje fakt, že i americký velvyslanec v Izraeli Mike Huckabee jej taky odsoudil. Ten ovšem před několika měsíci odsoudil i vypálení křesťanského kostela židovskými extrémisty, které se ukázalo jako fejk (zde, a on se omluvil). Podobných omylů se již vícekrát dopustil i L.S., například, když odsoudil zastřelení „nevinného Araba“ izraelským policistou (zde), přičemž šlo o Araba z místní teroristické rodiny, jenž se snažil policistu přejet (vše se odehrálo dva kilometry od mého domu a byl jsem o všech detailech informován z první ruky).

Svou obžalobu milovaného Izraele končí zmiňovaný autor výzvou, aby byl zaveden trest smrti pro židovské teroristy v Izraeli, protože trest smrti jen pro arabské teroristy by prý byl nepřijatelný „i pro největšího podporovatele Izraele“ (zde). Pan L. S. snad slyšel, že v Izraeli byl během celých 77 let jeho historie popraven pouze Adolf Eichmann, ale bojí se, aby trest nebyl nespravedlivě použit i proti chybujícím členům Hamásu, třeba za pálení miminek v troubě. Úpornost tohoto publicisty mně trochu připomíná postoj protestantského vůdce Martina Luthera; ten se v první fázi choval k židům vlídně, doufaje že budou konvertovat, když však odmítli, začal jim v druhé fázi zlořečit víc než katolíci (zde); L. S. se od něj liší tím, že obě fáze u něj probíhají souběžně.

I kdyby existovalo několik židovských extrémistů, a hodili kamenem po muslimovi nebo plivli na křesťana, kdo by to v dnešním protiizraelském světě, v němž Izrael bojuje o přežití, měl zájem podrobně studovat a popisovat? Přítel a milovník Izraele? Je jasné, že otevřený nepřítel škodí daleko méně.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články