Quo vadis, Česká lékařská komoro?

Minulý víkend skončil sjezd ČLK, který potvrdil dalších 5 let ve funkci stávajiícího presidenta MUDr, Milana Kubka. A pan staronový president obeslal členy ČLK prvním dopisem.

Je vhodné se vrátit do minulosti, abychom pochopili přítomnost. Jsem pamětníkem resuscitace ČLK, kterou zrušili po únoru 1948 komunisté jako zbytečnou a již se podařilo po listopadu 1989 přivést zpět k životu v roce 1991. Otcové renovátoři dali do stanov celkem rozumný požadavek, aby president byl volen maximálně na 2 pětiletá období. Jak je možné vidět v celém světě v různých organizacích, pokud toto pravidlo neplatí, dojde k jakémusi opevnění vládnoucí vrstvy a výsledkem bývá spíše strnulost a hájení pozic.

MUDr. Milan Kubek po dvou odsloužených obdobích přesvědčil delegáty sjezdu, aby toto pravidlo změnili a výsledkem je – pokud nebude odvolán nečekaným hlasováním na příštích 4 sjezdech – 25 let ve funkci. Jelikož je v našich zemích doba práce vysokoškolsky vzdělaného člověka cca 40 let, stráví v ní více než polovinu své aktivní praxe.

Každý, kdo jen trochu sleduje činnost ČLK, musí dojít k závěru, že se původně zamýšlená stavovská organizace lékařů změnila na odborovou. Samozřejmě, že plní funkce, jako je vydávání certifikátů k lékařské praxi, řeší stížnosti pacientů, organizuje některé vzdělávací akce, ale to základní, co řeší, jsou peníze.

Jako doklad uvádím poslední velkou akci, nazvanou „Nejsem mýval“, která byla organizována mladými lékaři, kteří sloužili služby, přesahující povolenou dobu danou Zákoníkem práce. Původně sympatická a správná myšlenka celé akce, tedy dodržování zákonných norem přesčasové práce (autor si maně vzpomíná na své začátky, kdy nebylo nezvyklé sloužit navíc nad řádnou pracovní dobu i 150 hodin), byla posléze převzata odborovými bossy a přetavena do výsledku + 3 miliardy, nalité nesystémově do nemocnic. Jelikož však je měšec pro zdravotnictví jeden, bylo nutné je odkudsi vzít. I to byla nejspíše jedna z příčin nízké hodnoty bodu pro soukromé lékaře v terénních praxích.

MUDr. Kubek nyní v dopise, který rozeslal mailovou poštou členům ČLK, objevil pro něj doposud opomíjenou skupinu, kterou jsou lékař v terénu, pro něž zatím za oněch 20 let neudělal téměř nic.  I to je – bohužel – jeden z důvodů, proč soukromí lékaři mají styk s ČLK pouze jednou ročně a to při odvodu ročního poplatku na činnost komory a tím jejich zájem končí. Nynější sliby staronového presidenta považují když ne za vtip, tak za smutnou realitu, nad kterou nejspíše mávnou rukou. Punc komory jako sekundární odborové organizace ve zdravotnictví je natolik zakořeněný, že se nikomu nechce v těchto funkcích angažovat.

Jedním z hlavních důvodů je naprosto zásadní odlišnost v postavení a nemocničního a soukromého lékaře.  Ten první má nyní díky akcím typu „Děkujeme, odcházíme“ a „Nejsem mýval“ celkem slušné ohodnocení své práce. Má 5 týdnů placené dovolené, nemocenské pojištění atd. Ten druhý je mnohem více podoben živnostníkovi, jenž se musí starat o placení nájmu, sester, zdravotního a sociálního pojištění, platit si účetní, čelit mnohdy nehoráznostem při kontrolách SÚKL či hygienických kontrol atd. Pokud onemocní delší dobu, znamená to fakticky katastrofu, protože jeho pokles příjmů znamená, že bude mít další rok méně peněz, jelikož je jeho výkon porovnáván objemem činnosti v referenčním období. Jen na okraj zmiňuji naprosto nesrozumitelné dodatky ke smlouvám ve vzorcích, s nimiž si neví rady i zkušený matematik a které určují, za kolik bude lékař v příštím roce pracovat.

Výsledkem tohoto dlouhodobého stavu je katastrofální nedostatek lékařů v terénu (to asi znáte všichni, že?) a naopak přebytek lékařů v nemocnicích. (Když jsem pracoval před 30 lety v nemocnici, bylo nás tam včetně primáře asi 9-10, nyní je na stejném oddělení lékařů dvakrát více).  Kubkovo odhodlání se pustit v posledních 5 letech do boje za soukromé lékaře je z tohoto pohledu hodno spíše ironického úsměvu.

Prvním krokem k nápravě musí být radikální změna činnosti ČLK, Ta není možná bez zásadních personálních změn, přílivu zejména mladých a nadšených kolegů, kteří vezmou činnost ČLK za svou jako skutečnou stavovskou.  Delegáti posledního sjezdu odmítli příliv mladé krve (kandidáta Jana Přádu, tvář akce Nejsem mýval a dosavadního místopředsedu ČLK) a rozhodli ještě dalších pět let ponechat v čele vedení komory staré pardy (stačí se podívat na věkové složení představenstva ČLK) a tak posvětit stávající stav.

Nadějí tak zůstává rok 2030.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články