Žijeme v době plné kontrastů
Předávání státních vyznamenání dne 28.10.2025 ve Vladislavském sále Pražského hradu přineslo několik zajímavých postřehů.
V dobách předchůdce současné hlavy státu byli mezi celebranty začasté jedinci, jejichž společenský přínos nebyl valný. Vedle podřadných herců, jejichž jedinou zásluhou byla příchylnost k Miloši Zemanovi, se tam objevovali exponenti komunistického režimu, třeba i ředitel věznice, v níž byli podrobeni otrocké práci ti, kteří měli pouze jiný názor na tehdejší státní zřízení. Byly tam rovněž osoby s prokazatelnou vazbou na Státní bezpečnost a mnoho dalších, podobně vybavených.
Letošní rok nenabídl ani jedinou osobu, u níž by vznikla jakákoli pochybnost o morální, odborné či lidské kvalitě. Mezi již nežijícími hrdiny protinacistického a protikomunistického odboje tam byli ti, jejichž přínos naší a světové vědě je nezpochybnitelný. Lidé, kteří svůj život zasvětili službě druhým, lidé, kteří projevili osobní statečnost při záchraně života. (obzvlášť zaujal osmiletý chlapec, který zachránil svého dědečka a byl oceněn plným právem).
Dalo by se řici, že všichni, kteří seděli na zvýšeném pódiu byli lidé, jimž vyznamenání od hlavy státu právem patřilo.
A to na rozdíl od hlediště, kde se nacházeli ti, jejichž přínos pro společnost je silně pochybný. Budoucí premiér ani nepředstíral zájem a celou ceremonii proklimbal. Bývalá hlava státu se tvářila nasupeně a ani jednou nebylo možné vidět, že by komukoliv z vyznamenaných aspoň formálně zatleskala. Jsem rád, že proti minulému roku si paní Livia Klausová během projevu hlavy státu aspoň nečetla. V hledišti bylo možné spatřit ty, jejichž morální profil by je v normální společnosti navždy vyřadil z podobných akcí. Jedinci, jejichž životním cílem je destrukce našich vazeb na evropské společenství a členství v NATO, což nám poskytuje záruku před sice chcípající, ale přesto stále agresívní velmocí. Mnohdy i osoby lidsky hloupé, což dokazují pravidelně při veřejných vystoupeních.
Jsme zemí silných kontrastů. Nicméně zemí, kde vedle chamtivců, podvodníků, latentních či méně latentních nácků a alternativně inteligentních jedinců, kteří se derou na vysoká politická místa jsou ti, kteří méně okázale, ale o to více úporně pracují na tom, aby zviditelnili naši zem svým umem, talentem a prací pro ostatní.
Což je na včerejším předávání státních vyznamenání pozitivní zjištění.
Nejvíce mi mezi vyznamenanými utkvěl devítiletý chlapec, který dokázal skutek, který je vzhledem k jeho věku obdivuhodný, a stoletý inženýr – vynálezce, který vypadal, jako kdyby mu bylo o dvacet let méně. Celkově mám z celého ceremoniálu dobrý pocit.
Pozitivní mně připadá, že je celkově méně vyznamenaných, takže mezi nimi bude i méně pochybných lidí. Ale nejsem si Tome jist, že by tam nebyla ani jedna osoba, u níž by vznikla jakákoli pochybnost o morální, odborné či lidské kvalitě. Co třeba takový Karel Klinovský, komunistický rozvědčík a Pavlův kamarád. Mezi odměněnými je alespoň 10 % bývalých komunistů. Jak lidé umírají, tak jich bude stále méně, a máte pravdu, že je třeba být optimistický.
Mně zaujalo rozdělení míst mezi parlamentní strany. Že 30 míst 10 pro ANO, 4 ODS, po 2 pro STAN, KDU-ČSL, TOP09, Motoristy a teď pozor dále po 2 pro SPD, Trikoloru, Rajchlovce a Svobodné.
Proč? Tak byly před volbami koalice nebo ne? To je takové symbolické poplivání svobodných a férovych voleb.
Kde jsou ti, co řvali jako paviáni o volebním podvodu ze strany JUDr. Rychetského? Mohli se zjančit. A najednou je vše OK. To víš, jednou je to koalice, jednou ne. Ať žije demokracie.