Jsem rád, že komunisté šli od válu, jinak bych se do Ameriky nedostal

Když jsem se za komunistů díval na americké filmy s tamní krásnou přírodou, tak jsem si říkal, „nádhera, ale tam se nikdy nepodívám.“ Rudí však naštěstí skončili v propadlišti dějin, a já do USA vycestoval.

Před jedenácti lety jsem oslavil padesáté narozeniny a rozhodl si dát pěkný dárek. Tak jsem si nadělil téměř měsíční putování po západu Spojených států amerických. V květnu jsme vyrazili a navštívili národní parky Yosemitty, Yellowstone, Grand Canyon, Bryce Canyon, Údolí smrti, města San Francisco, Los Angeles, Sacramento, Salt Lake City. Las Vegas a mnoho dalších překrásných míst.

V Monument Valley jsem stál zhruba na místě, kde režisér Sergio Leone měl zapíchlou kameru, když snímal záběry pro svůj filmový hit Tenkrát na Západě. Úžasným zážitkem byla i prohlídka filmových ateliérů společnosti Universal v Los Angeles nebo návštěva železničního muzea v kalifornské metropoli Sacramentu. Prostě super.

A o osm let později jsem si splnil další svůj sen, týdenní návštěvu New Yorku se shlédnutím zápasu NHL New York Rangers – Washington Capitals. Opět paráda. Přeji to každému.

Je třeba si uvědomit, že kdyby komunisté v roce 1989 neskončili, tak tyto moje cesty zůstaly s největší pravděpodobností v kategorii nesplnitelných snů. Jak uvádí web lifee.cz, v katalogu Čedoku z roku 1986 je v nabídce i Okruh Severní Amerikou s nočním New Yorkem, který byl suverénně nejdražším. Trval 16 dní a vyšel na 51 960 korun, přičemž kapesné zde bylo uvedeno ve výši cca 5500 korun. Jenom dodám, že tehdejší průměrná hrubá měsíční mzda v socialistickém Československu činila 2964 korun. Takovou sumu bych tenkrát za cestování nedal. Podotýkám, že za za svůj výlet po Západu USA jsem zaplatil cestovce něco kolem 60 000 korun. To už přesně nevím.

Vysvětlení kapesného. Pokud člověk vyjel na Západ s cestovní kanceláří, nemusel mít tzv. devizový příslib, místo toho si pořídil za uvedenou sumu valuty v patřičné západní měně. Nicméně i zájezdy s cestovkami na Západ byly dost komplikované. Dostat se do nich znamenalo, buď si vystát na začátku roku pořádnou frontu nebo mít známé v cestovní kanceláři. Dále bylo nutné mít sebou při cestování do kapitalistických zemí a do Jugoslávie tzv. výjezdní doložku, kterou vydávalo příslušné oddělení pasů a víz SNB. To její vydání mohlo bezdůvodně zamítnout a ani nemuselo podávat vysvětlení. Nebo neúspěšnému žadateli lakonicky sdělilo, že „jeho vycestování do kapitalistické ciziny není v zájmu Československé socialistické republiky.“ K žádosti o výjezdní doložku bylo také nutné dodat doporučení od zaměstnavatele nebo školy včetně souhlasu KSČ a to i v případě, že člověk nebyl členem rudé partaje. Československo bylo za komunistů takovým velkým lágrem odděleným od svobodného světa ostnatými dráty. Jak příznačné pro totality a diktatury.

Jsem nadšen, že komunisté už nemohu nikomu diktovat, kam smí či nesmí cestovat. Můžeme vyjíždět do za hraničí podle libosti a plnit si tak své cestovatelské sny, Přeji to každému. Rozumím tomu, že takové cesty něco stojí, ale je na každém jednotlivci, jak se k tomu postaví.

Zdroje:

Na západ je cesta dlouhá. Závěrečný akt z Helsinek a cestování československých občanů do zahraničí

Socialistické cestování: Hlavní slovo měl Sovětský svaz, ale za 51 960 korun se dalo dostat i do New Yorku

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články