Ráno 4.října 2025 začne nový život
Probudil jsem se zimou, venku byla ještě tma. Pomalu jsem z plesnivého spacáku vysunul ruce a zapálil svíčku…
Moje žena, které jsem přenechal deku navíc, je otužilejší a vlezlý chlad ji zatím ještě neprobudil. Vysoukal jsem se ze zapáchajícího hadru. Malý zbytek ohořelé svíčky vytvářel na stěnách zemljanky mihotavé stíny a světlo stačilo jen na přibližnou orientaci po našem novém domově.
Vyšel jsem ven, byla úplná tma, protože krize, zaviněná zhovadilou politikou Fialovy vlády, zapříčinila natolik katastrofální ceny elektřiny, že jen zbohatlíci si mohli nechat doma svítit jednu čtyřicítku, pouliční světla zhasla definitivně před rokem. Potmě jsem doklopýtal ke kontejnerům, odkud si pravidelně odnáším cosi malého k snědku. Dnes jsem měl smůlu, protože jsem byl už pátý v řadě a ty nejlepší dobroty (starý chleba a plesnivé maso) bylo rozebráno. Na dně jsem po chvilce přehrabování přeci jen našel konzervu s kočičím žrádlem, která nebyla úplně vyčištěná, takže bude sice malé, ale kaloricky vydatné jídlo. Cestu ke Kauflandu jsem už téměř zapomněl, protože mi těch pár šestáků, kterým se – nevím proč – říká výsluhová pense, nestačí ani na bochník a to jen díky Fialově důchodové reformě, která ožebračila prakticky všechny, kteří celý život dřeli.
Cestou zpět jsem minul zbytečnou, protože už dva roky zavřenou benzínku, protože ani ti z horní vrstvy už neměli na to, aby natankovali své staré ojetiny. Poté, co byly montovny přesunuty z naší zbídačelé země do perspektivního Somálska, v naší zemi utichl zvuk motorů. Byla zrušena zelená vlna, tedy pokud někomu zůstalo rádio. Navýšení poplatků způsobilo, že lidé se těchto žroutů energie zbavili. Navíc, kdo má pořád poslouchat jen cenzurované projevy zpupných vládců, kteří veškerý majetek státu probendili avantýrami na Ukrajině a to, co zbylo, odvedli do Brusele. To, co mělo nějakou hodnotu, odvezli sudeťáci konečně zpět do Bavor.
Cesta zpět do zemljanky (do níž jsem se nastěhoval spolu s některými kolegy poté, co ceny nájmů garsonek dosáhly astronomických výšin), byla pomalá, přeci jen chudé kontejnerové menu a občasný ešus polévky v Charitě nebylo to, co by organismus skutečně potřeboval.
Zvedl jsem svůj zrak a spatřil plakát. na něm byla hlava zločince Fialy spolu s dalšími kumpány, kteří se potutelně usmívali a tvrdili, že teď jde o všechno. Ne, pane Fialo, to vaše všechno je už pryč, jak jsem napsal výše. Můj hlas už nikdy více. Ale komu jej dám?
O kousek dále jsem spatřil další, tentokrát rudé barvy s nápisem „Stačilo“. To je ono, to je nosné, skutečně už stačilo. To bezbřehé ožebračování, ta všudypřítomná Fialova bída, ten zmar, kam oko pohlédne. Naproti visel jiný plakát s dvěma muži s nápisem „Odvaha věci měnit“. Taky dobré, co dobré, vynikající. Je čas všechno změnit, začít zase od píky. Nic nedávat těm lumpům nahoře a všechnu moc lidu. Musím si tu zkratku zapamatovat, SPD si říkají. Trochu mne zmátlo, že ten jeden nevypadá úplně jako echtovní Čech, ale k čertu s xenofobií. Charakter – to je to, co platí. Povzbuzen jsem kráčel dále, abych zůstal po pár metrech jako přimrazený. Visel tam další se skupinou usměvavých a milých tváří s nápisem „Jsme skvělý tým“. Jedna tvář mi kohosi připomněla, paměť mi díky nízké hladině cukru v krvi tu a tam selhává. Pak mi konečně docvaklo – to je ten, který kdysi říkal, že bude líp. Ano, je to ANO, co všechno změní. Skvělý tým odborníků, kteří pracují 20 hodin denně, někdy i na více místech najednou, to jsou ti, kterým je nutno věřit.
Z posledních sil jsem doklopýtal domů, naleznuv ženu utrápenou a zkroušenou zlým osudem. Něžně jsem ji objal a zašeptal do ucha povzbuzující slůvka.
„Už vím, komu dáme hlas, už vím, že nám zase bude líp. Náš život se od 4.října dramaticky změní“.
Usmála se a pravila: „Děkuji ti, můj milý. Věděla jsem to už dávno, ale tys mi to dnes potvrdil. Potěšilo mne to více, než když jsi mi před lety dal prsten s démantem, který jsem musela zastavit, abychom neumřeli hlady. ANO, bude zase líp.“
To je hodně hustý, ale pozor na ty co to nepochopí.