Mnichy a vojáky vystřídaly modelky. Znojemský klášter dočasně rozkvetl

Netuším, co tady měli mniši v době, kdy zdi kláštera sloužily řádu premonstrátů. Vsadím však své boty, že Československá lidová armáda tady měla síň bojových tradic. Malůvky na zdech, které trochu připomínají husitské bojovníky (ale husité to nebudou – Jan Žižka nemá v ruce „ľahký guľomet), zbytky nápisů, které mají dávat všem najevo, že socialistická armáda je neochvějnou hrází proti imperialismu. A hlavně ten vykachlíkovaný stupínek. Úplně tam vidím bojovou zástavu, před kterou se fotografovali vojíni po zvlášť hrdinných akcích, například, když předvedli skvělé plížení plazení.

Dnes je ten stupínek zasypaný prachem desítek let, kdy už v klášteře nejsou pravidelné rajóny a důstojníci nechodí kontrolovat každý kout, který vojáci zapomněli vytřít. Bodejť by tu nebyl prach, když na některých chodbách už nejsou ani okna. A v tom prachu právě na tom stupínku pro bojovou zástavu se vyjímají netopýří bobky. Ostatně být netopýrem, tak se tady v těch staletých klenbách taky ubytuju.
„Dokázala bys zatančit zrovna na tom stupínku?“ ptám se modelky, která přichází „oděna“ jen do barevného náhrdelníku. „Proč by ne?“ odpoví otázkou.
Chvíli jsme uvažovali, že aspoň ty bobky smeteme pryč, ale vyhodnotili jsme to tak, že bychom v prachu udělali šmouhu a celou tu ponurou atmosféru bychom tím zničili. Bobky zůstaly na místě a modelka Jarka předvedla variaci na rčení „tančit mezi vejci“, v tomto případě ukázala, jak se tančí mezi netopýřími bobky.

Právě takto pro mne začal nevšední zážitek, jakým bylo poznání kláštera, jehož základy sahají do dvanáctého století. Přiznám se, že jsem ve Znojmě nikdy dříve nebyl a omlouvám se za to. Vždy jsem jen projížděl při cestách do Rakouska. Takže jsem znal jen hlavní průtah městem, penziony a billboardy, které upozorňují, že v místních hampejzech mají „neue Mädchen“. Znojmo je ale zcela jiné město, než se může zdát při podobném průjezdu na dovolenou do Alp. Je to město, které si dodnes zachovalo mnohé ze své středověké slávy. Je opravdovým klenotem a být blíže ku Praze, je z něj druhý blázinec zvaný Český Krumlov. Naštěstí je od Prahy daleko, takže se můžete procházet uličkami bez davů turistů. Ale zpět k Louckému klášteru. Ten je asi půl hodiny chůze od centra a je impozantní. Takovou stavbu jsem opravdu nečekal.

Klášter původně patřil premonstrátům, ale na dlouhá desetiletí se do něj nastěhovala armáda. Nejprve vojska císařpána a pak armáda Československá. Ta odešla až v devadesátých letech a od té doby klášter úspěšně chátrá. Je ve vlastnictví města Znojma, část mají pronajaty tamní vinařské závody. Většina kláštera je veřejnosti uzavřena. Podle Wikipedie se využívá pouhá čtvrtina celého areálu. Přesto je možné malou část navštívit s průvodkyní, což jsem také absolvoval a je to silný zážitek.
Do jednoho z křídel této památky jsem se dostal díky focení uměleckého aktu s báječnými lidmi z agentury Czech Art Photo. Skvělé modelky jsme fotili v jednom z křídel, které zřejmě patřilo spíše lépe postaveným členům řádu. Předpokládám tak podle poměrně reprezentativních prostor, ve kterých jsme se pohybovali. Ty méně honosné cely mnichů jsou vidět přes rozbitá okna odlehlého a zcela zabedněného klášterního traktu. My jsme měli k dispozici velkorysé chodby s obřími klenbami, schodištěm, které pamatovalo a stále vyprávělo původní honor této stavby.
Dobu, kdy zde bydleli vojáci, připomínají obří umývárny, toalety, kinosál… To vše jsme měli k dispozici pro naše obrázky. Modelky předvedly obrovskou míru profesionality, protože se nezdráhaly v tom prachu tančit, ale taky se povalovat a vytvářet nádherné pózy, kdy paprsky slunce prostupující obrovskými okny vytvářely nádhernou atmosféru světla a stínů na jejich tělech.

Bylo to báječné seznámení se se Znojmem a neuvěřitelným objektem, jakým je Loucký klášter.
Děkuji moc za tuto možnost, a to především Marii Stuchlíkové a Martinu Skřivánkovi z Czech Art Photo a pak nádherným a profesionálním modelkám: Kateřině Draco, Jaroslavě Ptákové, Tereze Pavlišové, Máje Zunové a Martině Bahounkové.

P. S. Mimochodem focení v klášteře bylo jen jednou ze součástí svátku fotografie, který se v těchto dnech v klášteře odehrává. Kdo se chce do objektu podívat, má šanci díky výstavě stovek fotografií od desítek autorů. Photo Art Fest je k vidění do 29. srpna 2025

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články