Svoboda slova versus popírání historických událostí
Demokracie má dobrou vlastnost a tou je svoboda slova. Je ovšem otázka nemá-li mít nějaké mantinely.
V roce 2023 byl odsouzen člen KSČM Josef Skála s dalšími dvěma podobně smýšlejícími k podmíněnému trestu. Důvodem bylo jejich zpochybňování příčiny tzv. Katyňského masakru, kdy bylo povraždněno minimálně 20 tisíc polských důstojníků, lékařů, vědců, intelektuálů, tedy obecně vzato členy polské intelektuální vrstvy. Každý, kdo se jen trochu zajímá o historii, nalezne řadu spolehlivých dokladů, že tento neskutečný zločin spáchala sovětská NKVD s vědomím Stalina, Beriji a dalších členů tzv. politbyra. Ze strany Stalina to byla m.j. i pomsta za jeho neúspěšné tažení proti Polákům po I. sv. válce, kdy i díky jím zaviněném rozštěpení Rudé armády došlo k tzv. zázraku na Visle a porážku bolševiků se ztrátou území. Existuje i dokument, který toto vraždění fakticky nařizuje.
To, že po skončení druhé světové války nebyl Katyňský masakr vyšetřován, je nutno přičíst poválečnému sepětí Spojenců, kdy ryze z účelových důvodů nešlo veřejně přiznat, že se SSSR choval k Polákům jako k nepříteli, jehož je nutno zdecimovat. Po krátkém uvolnění poměrů v 90. letech 20. století bylo možné za souhlasu Borise Jelcina otevřit archivy a přiznat, že vinu za Katyň nese SSSR. Za současných poměrů se ovšem archivy opět uzavřely a je jisté, že tento dějinný zločin bude v totalitní zemi opět bagatelizován a vina dávána někomu jinému.
Soudce v případě Josefa Skály jasně zdůvodnil, že některé historické události nelze relativizovat a že jde o trestný čin.
Z tohoto úhlu pohledu je zvláštní rozhodnutí soudkyně Městského soudu v Brně Barbory Sýkorové, která zprostila viny vydavatele knihy Holokaust pod lupou, v níž autoři dle státní zástupkyně zpochybňovali holocaust a očišťovali nacistického vůdce Adolfa Hitlera. Dle mého je zpochybění původců Katyňského masakru a existence holokaustu na jedné úrovni.
Tito lidé nejsou první a nejspíše ani poslední. Mnozí před nimi pod rouškou „historické alternativy“ bagatelizují dějiny poloviny dvacátého století, existenci plynových komor, masového vraždění Židů. To vše přes mnoho filmových záznamů, které točili jak nacisté, tak i osvoboditelé od něj. Existuje řada svědectví těch, kteří čirou náhodou přežili, kteří zbyli sami z početné rodiny. Existuje výpověď i nacistů, že ony zrůdnosti prováděli, avšak na rozkaz z vyšších míst. Atd.
Otázkou je, co vede tyto „badatele“ k vydávání podobných publikací. Je to jen obyčejná hloupost? Snaha na sebe upozornit? Podpořit doutnající nacistické hnutí k jakémusi oprávnění jejich existence? Snaha o zisk za každou cenu?
Bylo by jednoduché je odbýt tím, že je to malá bezvýznamná skupinka, která nemá společenský vliv. I z podobných malých skupin v minulosti narostlo cosi do obludných rozměrů s destruktivním vlivem na společnost. Zpochybnění historických událostí je totiž snadné. S tím, že pamětníci již prakticky nejsou se časem mohou objevit ti, kteří řeknou, že něco takového přeci nebylo možné, že podobné věci nebyl schopen člověk člověku udělat. Že zabíjet jedince po tisících v plynových komorách je přeci nesmysl a že si to Židé všechno vymysleli. Z toho pak explicitně vynášet poznatky, že viníci vlastně viníky nejsou a že se vlastně nic nestalo.
Takže padne poslední zábrana, aby se něco podobného v budoucnu neopakovalo.
Výborný text.