Když k lékaři, tak jedině s kamerou a mikrofonem

Aspoň to radí jistá Petra Langová z organizace Juno Moneta. Takže pokud se chystáte s nějakým problémem k lékaři, je nutno se patřičně vybavit.

Jsem lékař se čtyřicetiletou praxí v oboru. Vzhledem ke svému věku jsem občas i pacient, což doporučuji všem svým kolegům zkusit se postavit na opačnou stranu, aby zjistili, jaké je to být nemocným s problémem, který neumí sami vyřešit. Mám tedy jisté zkušenosti z obou stran „bitevního pole“.

Ambulance je cosi na úrovni zpovědnice. Lékař je vázán povinnou mlčenlivostí, kterou musí dodržovat vyjma soudu a správy sociálního zabezpečení. (pro neznalé – ani Policie ČR nemá právo na poskytnutí jakékoliv informace o nemocném, byť je podezřelý třeba i z vraždy). Je to i součást Hippokratovy přísahy, třebaže je již zastaralá a v mnoha ohledech může působit i směšně. Nejspíše každý, kdo se vydává k lékaři, má problém s nímž si neví rady a jde si pro ni. Lékař pak dle svých možností a znalostí poradí, jak to vyřešit. Samozřejmě, že ne všechno jde napravit, samozřejmě, že ne každý lékař má dostatek zkušeností, biflování na škole je cosi jiného, než následná praxe, kterou prostě nejde urychlit či obejít.

Co je však zásadní, bez čeho nejde v medicíně dělat prakticky nic, je důvěra. Pacient očekává, že vše co lékaři řekne, zůstane jen mezi čtyřma očima. Že informace, které lékaři sdělí, budou sloužit k jeho dobru, protože umožní lepší orientaci v problému, jenž se následně dá lépe řešit. Lékař – také člověk se svými slabostmi, mindráky, problémy – musí mít jistotu, že jeho pacient si jeho rady poslechne a případně vezme k srdci. Není nic proti ničemu, když si ti dva neporozumí, když „chemie“ nedovolí navázat potřebný vztah důvěry. Rovněž není katastrofa, když pacient usoudí, že pokyny lékařem sdělené nechce akceptovat, že má na svůj neduh jiný názor a pro radu si půjde jinam.

V odkazu níže jsou zmíněny některé případy, kdy byl pacient poškozen neodborným jednáním lékaře, případně odbyt s tím, že případný zákrok je neodůvodněný. Všude ve světě, v každé zemi a v každé době se tak děje. Naše vlast není žádnou výjimkou. Nikdy není vše stoprocentní, lékaři jsou jen lidé, nejsou dokonalí a jejich práce není bezchybná. Je třeba si uvědomit, že jen v České republice se denně provede několik desítek či spíše stovek tisíc lékařských výkonů denně a těch nepodařených jsou zlomky promile. Ty se špatným koncem jsou samozřejmě více vidět a pacienti si na ně oprávněně stěžují, takže se může zdát, že je jejich počet je větší než ve skutečnosti.

Medicína je jistým způsobem specifická. Po lékaři se požaduje, aby vždy trpělivě a empaticky naslouchal, pokud možno bez emocí. Nikdy nesmí projevit svou nespokojenost, když třeba jeho pacient nebere předepsané léky, když se nedostaví bez omluvy na požadované vyšetření, když zcela ignoruje jeho rady ohledně životosprávy atd. Naopak, pacient, jenž není spokojen s jeho prací, může vyvolat konflikt, tajně si jej natočit, patřičně sestříhat a poté prakticky bez obav z postihu zveřejnit na sociálních sítích včetně jména a místa působení lékaře. Z vlastní praxe vím, že v drtivé většině kofliktních situací je to lékař, který obrazně řečeno drží nervy déle na uzdě a vybuchne později, když už arogance a provokace nemocného přesáhnou určitou mez, kterou má každý z nich nastavenu dle osobnostní výbavy. Z posledního mediálního případu gynekoložky byla uvedena pouze finální reakce lékařky /jakkoli nevhodná a odsouzeníhodná/. To, co vedlo ke konfliktu, začátek konsultace, její průběh, námitky atd. natočeno nebylo. Lékařka byla okamžitě veřejně odsouzena bez možnosti jakékoli obrany (pokud by si i ona natočlla celou návštěvu zmíněné pacientky na video a poté zveřejnila, bylo by vše nejspíš jinak, nicméně zákon jí to zakazuje, viz výše).

Nevím, jak by se tvářil kupříkladu úředník, advokát, ale třeba i jen prodavač, pokud by jeho klient, zákazník, mandant těsně před začátkem jednání položil na stůl diktafon, kameru a poté s úsměvem začal jednat. Ať si každý ve své profesi zkusí tuto představu a poté analyzuje své pocity. Jsem si jist, že pocit důvěry v protistranu to nebude. Spíše nastoupí sterilní jednání s obavou, že nějaké slovo, věta může být posléze použito proti němu.

Pokud na radu zmíněné paní organizace Juno Moneta začnou pacienti natáčet tajně každou svou návštěvu u lékaře, dojde k čemusi, co by si oni sami jistě nepřáli a jistě ne aní paní Petra Langová. Lékař se stane jakýmsi avatarem, který vyslechne bez jakékoli emoce či poznámky všechno, co mu bude sděleno pacientem. Poté položi jeden dva dotazy, provede vyšetření, napíše zprávu a předá ji nemocnému. Bez jakéhokoliv doplnění, povzbuzení, třeba i vtipné poznámky, která by složitou či tíživou situaci odlehčila. Pacient bude „odbaven“ jako balík na poště, avšak bez jakékoliv možnosti si stěžovat, protože vymizí lidskost vyměněná za sterilitu.

Nevím, jestli bude po příchodu domů spokojen s celým průběhem návštěvy. Má však výhodu, že si může opakovaně pouštět videonahrávku. Třeba mu to nějak pomůže.