Jak jsem si vzal Sandru Bullock za ženu (drama o šesti dějstvích)

Můj život byl doposud nudný a bez vzruchů, strávený prací ve vsi Kozlův Jeníkov v místním JZD jako kydač. Až donedávna.

Dějství první

Jeden večer jsem se díval na Netlix a objevil film s půvabnou americkou herečkou Sandrou Bullock. Film se jmenoval Láska s výstrahou. Fascinovaně jsem hleděl na přitažlivou tvář a svůdné křivky této dobře udržované šedesátnice. Byla mnohem hezčí než dojička Máňa z našeho kravína a dokonce i než trafikantka Julča, u které si pravidelně kupuji pravdivými informacemi nabitý Blesk a Camelky. Po skončení filmu jsem se zasnil, jaké by to bylo báječné s ní žít a sdílet dobré i zlé. Trochu mi mé sny kazil fakt, že anglicky umím akorát „yes“ a „no“ a nejspíše Sandra toho česky moc nenakecá. Ale když je mezi dvěma horoucími srdci opravdová láska, slov netřeba. O své touze jsem napsal krátkou větu na Facebooku

Dějství druhé

O dva dny později jsem otevřel emailovou poštu a nevěřil svým očím. Napsala mi ! Sama od sebe ! Sandra ! A jak bylo od ní milé, že se naučila bezchybnou češtinu. Její první maily byly plné cudnosti, jde jí jen o přátelství, protože se cítí v USA a v Hollywoodu opuštěná a zbytečná. Proto hledá spřízněnou duši, která by chápala její duševní rozpoložení, její nenaplněné sny a touhy. Byl jsem pozorný, vždyť vím, kolik je na internetu podvodníků, ale Sandra nechtěla žádné peníze, šlo jí jen o navázání opravdového vztahu, plného citu a vzájemné úcty. Něco tak přízemního, jako jsou peníze, nezmínila ani slůvkem.

Dějství třetí

Nikomu jsem nic neřekl. Ani Máně, ani Julče. Dokonce ani panu faráři, u něhož jsem si byl vždy jist zpovědním tajemstvím. Nikdo nesmí vědět o mé lásce. Lidská závist je zlá, jistě by se našli tací, kteří by rodícímu se upřímnému vztahu nepřáli, kteří by mi jej vymlouvali s tím, že jde určitě o podvod. Každý den hned poté, co jsem vykydal veškerou mrvu na pole, jsem spěchal k počítači, abych si přečetl další krásná slova mé vzdálené bohyně. A byla tam, každý den. Líčila mi, jak jsou američtí muži hrubí a nesnesitelní, že se k ženám chovají neurvale, že jim nepodrží dveře, když se žena vrací domů obtěžkána nákupními taškami. Že jí nikdo nepochválí její nový svetřík nebo lodičky od Blahnika. Moje touha být s ní se den ode dne zvětšovala, už jsem i občas vynechal úklid chlévu, abych si mohl její psaní přečíst co nejdříve.

Dějství čtvrté

Byl jsem to já, kdo jí nabídl pomoc. Psala, že někde nechala platební kartu a nemohla si koupit večeři. Byl jsem zoufalý, protože jsem volal na letiště Václava Havla, kdy letí nejbližší letadlo do New Yorku a oni mi řekli, že je na týden dopředu vyprodáno. Jak jí doručit cosi chutného z KFC? Co když Sandra zemře hlady a žízní? Ihned jsem jí napsal, že mám dostatek peněz, abych ji zachránil. Byl jsem dojat, když napoprvé odmítla. Je to hrdá žena, jež nechce být na nikom závislá a nechce prosit o pomoc. Na mé zoufalé naléhání mi nakonec sdělila číslo svého bankovního konta, kam jsem neodkladně převedl milión korun. Kdo ví, kolik stojí snídaně v Ritzu, kde momentálně bydlí, protože ji vyhořel její dům v Malibu, jak mi posléze se zármutkem napsala. To, že v Kalifornii hořelo, jsem viděl v televizi. Pár hodin po odeslání peněz jsem dostal její děkovný dopis, plný lásky a citu k mému soucitu s hladovou. Samozřejmě, dodala, mi všechno vrchovatě vynahradí, protože už byla vybrána do nového filmu, kde dostane hlavní roli vedle Leonarda di Capria, kterého v dopisu nazývala něžně Leonkem. Nejsem žárlivý, i když jsem musel chvilku plašit chmury, jestli jsem se neocitl na vedlejší koleji a roli zachránce převzal ten nagelovaný panák. Naštěstí mne další mail potěšil, že myslí i v postelových scénách jen na mne. Je tak cudná…..

Dějství páté

Jsem rozhodnut. Už ne Kozlův Jeníkov, už ne toužení a kradmé dotyky prsou Máni či tringelt Julči. Všechno tady prodám, dům po rodičích, stádo krav, kus lesa po dědovi a zánovní Hyundai. Vezmu peníze a odstěhuji se do našeho nového hnízdečka lásky. Sandra píše, že už nám našla společné bydlení kousek od Central parku v loftu. Poslala mi řadu fotografií s nádherným výhledem, čímž mne opět uklidnila, že nejde o nějaký podfuck. Poslala mi i snímek ložnice, šibalka. Protože jsem nechtěl těch zbylých 5 miliónů vozit v kufru, peníze jsem převedl na její účet. Proč ne, když už jsme fakticky spojeni pevným poutem lásky. Na co by mi byly, když je Sandra bohatá a nebudeme mít nouzi. Nechtěl jsem ale být nic dlužen, koneckonců dědictví otců bude investováno nejlíp, jak je to možné. Nemohu se dočkat, až přeletím oceán a s kyticí v ruce vyjdu před Kennedyho letiště, kde na mne bude čekat a společně odjedeme do našeho nového bytu, kde budeme společně žít, dokud nás smrt nerozdělí. Na svatbu máme zatím dost času, jsme už starší a zkušenější a tak nespěcháme. Důležitější je cit a vzájemné porozumění jeden druhého. Poslední šichta, kdy jsem vidlemi rozházel hnůj poblíž lesní školky, mi utíkala až krutě pomalu. Po příchodu domů jsem si chtěl koupit za poslední peníze letenku do New Yorku. Trochu mne zarazilo, že se odmlčela. Každou chvíli jsem kontroloval mailovou schránku, kam mi měla dorazit zpráva, kdy a kde mne bude čekat. Aby tak byla nemocná, láska moje. Nebo nějaká nehoda? Zkoušel jsem volat do některých newyorských nemocnic, ale vždy to ti ignoranti položili s dovětkem nouandrstend. Jakoby zoufalý tón mého hlasu nic neznamenal.

Dějství šesté

Už je to měsíc, co se mi neozvala. Máňa mne nechala bydlet u ní v šatně v kravíně. Občas mi přinesla krajáč mléka a buchtu. Po třech týdnech jsem se konečně svěřil o svých starostech o Sandru panu faráři. Ten se na mne mlčky díval asi minutu a pak – bez patřičného rozhřešení – zavolal sanitní vůz. Přijeli chlapci rychle, ve dvojici, oblékli mne do bílého čistého, i když krapet nepohodlného obleku a odvezli do domu v klidném parku, kde jsem dostal samostatný pokoj. Nemohu sice z něj vycházet ven, kdy se mi zachce, chybí tam klika, ale vlídný pán ke mne tu a tam zajde a doprovází mne cestičkou pod lipami, kde mu vždy vykládám o svých obavách o Sandřino zdraví. On vždy klidně a mlčky poslouchá, pomalu přitaká a poté mne opět odvede do mého pokojíčku, kde mám na stolku můj mobilní telefon. V posledním mailu jsem totiž lišácky poslal Sandře své číslo. A vím, že mi zavolá. Vždyť láska umí překonat oceán a všechny možné překážky.