Naše kaplička
Chodil jsem okolo ní celé své dětství. Prostě tam stála. Pro mě, děcko, samozřejmě odjakživa. Nikdy jsem se nepídil po tom, kolik jí je let. Ani v dospělosti, vlastně, myslím své dospělosti. Nedílná, odvěká součást vesnice, pardon, městské části Praha 6-Sedlec.
Vždy v neděli o jedenácté dopoledne nám před obědem zazvonil její zvon, někdy tam maminka zašla na mši. I jindy, na církevní svátky, či při narození nebo úmrtí místních. Mne už jako malého kluka nejvíc zajímalo, co je tajemného za malými okénky v mohutných dveřích a žádal dospělý doprovod nadzvednout a podržet, abych ta barevná světélka okolo oltáře dobře viděl.
V pozdějším předpubertálním věku mi – Nejsvětější Trojice snad promine – poskytovala zadní strana kapličky, tehdy docela zarostlá keřím, schovku pro dokonale zabalené marsky a sirky, které by jinak rodičové doma jistě našli.
A hlavně daleko později, v kapli byl pokřtěn druhý syn, byl to skvostný zážitek. Ač příprava na křest proběhla poněkud partyzánsky, ale jak už ve svém věku dobře vím, Bůh nás má rád a je velmi shovívavý. Děkujeme.
Tedy, tahle „naše“ kaplička oslavila právě 300 let. Její historii najdete v odkazu níže nebo na adrese: https://www.dientzenhofers.cz/domy/objekty/detail/366-praha-sedlec-kaple-nejsvetejsi-trojice , Já jsem jen pocítil potřebu sem dát pár postřehů osobních. A přeju oslavenkyni dlouhého života…
(obr.: 1,2 foto jubilejního letáčku, 3 galerie autora)
