Dals králíkom?
Víte něco o tom, kdy, kde a proč jste byli počati? To je informace, kterou nám rodiče většinou nesdělují… Někdy to sami neví, jindy pro to mají velice pádný důvod.
V naší kultuře to není zase až tak podstatná informace. Nedávno jsem se bavil ve večerce s jejím majitelem, Vietnamcem. Říkal, že u nich se věk počítá od početí. Velice přesně věděl, kdy byl počat, a byl si také jistý, že ví i kde a proč. Jeho táta šel tehdy do války a máma na něho chtěla mít vzpomínku, kdyby náhodou…
Já sám nevím, kdy a kde jsem byl počat, a už se to nedozvím, protože jsem se na to svých rodičů zapomněl zeptat, když ještě žili. Vím ale, proč jsem byl počat. Rodiče už měli dva syny a toužili po dceři. Takže já měl být tou vysněnou dcerou. No, nevyšlo to a podobně dopadl i čtvrtý pokus. Teprve páté dítě byla konečně holčička a rodiče už pak neměli důvod pokračovat dál. Kdyby se narodila až jako dvanáctá, mohli jsme mít fotbalový mančaft.
Jsem rád, že se mojí mámě a tátovi nenarodila dcera hned při tom prvním nebo druhém pokusu, protože to bych se nenarodil. Jsem dokonce rád, že ani já nebyl dcera. Ne, že by mi vadilo, kdybych se narodil jako holka, ale to bych pak neměl mladšího brášku a jedinou sestru.
Někdy to rodiče neví, jindy o tom, kdy, kde a jak došlo k početí, raději nemluví. Švagr mi vyprávěl o tom, jak prý byl počat jeho děda. Prababička v tom měla jasno. Když se jí na to kdosi ptal, odpověděla: „No, to se děda vrátil z vojny, hodil na mne trenky a už to bylo!“ Líbí se mi ten smysl pro humor i to vyjádření, v jakém stavu se vraceli muži „z vojny“, kde byli většinou jen mezi chlapy a o ženskou sukni tam moc nezavadili.
A proč mám v nadpisu ty králíky? To je jeden z těch případů, kdy rodiče o tom, kdy, kde a hlavně proč k početí došlo, raději nemluví. Na podnikové oslavě, když už měli všichni hodně upito, se ptali šéfa, proč si na stará kolena pořídil další dítě. Jeho odpověď byla kouzelná.
„Když jsme byli v nejlepším“, říkal soudruh vedoucí svým podřízeným, „tak se mne ta moja zeptala: A dals králíkom? No, a jak jsem tak přemýšlel, jestli jo nebo ne, tak už to bylo!“ Jsem si jistý, že jeho dcera byla moc ráda za ty králíky. Kdyby je neměli, nikdy by se nenarodila.
A jak jste na tom vy?
Víte? Nevíte?
Jakou odpověď (by) slyšeli vaši potomci?
