Zazimovat lajdácky techniku zase neni tak těžký,

ale upřednostňuji odborné zagarážování a vyjedu, až počasí dovolí.

Před zahájením sezony je efektivní poohlédnout se po turistických výzvách. K tomu slouží rozhledny, například Dalimilova. Z původní se rozhlíželo na Kralickém Sněžníku. Je 33 m vysoká a má 168 schodů.

Ale lze tak učinit i z podhledny, třeba jakou mají nad obcí Svinná.

Na silnici je třeba dbát dopravního značení. Některá mohou být na hraně chápání a za hranou řidičů s háklivými nervy.

Piktogramy jsou mnohem srozumitelnější.

Směr určuje také momentální politická situace.

Vděčným tématem fotografů jsou chaloupky.

Kolem tohoto několikageneračního bydlení pojedete ve Svratce.

V archeoparku u Nasavrk stojí trošku jiné chaloupky a možná taky byly pro několik generací najednou.

Muzeum Kosárna v Karlovicích má železnou historii.

Borovnice, Feltlův mlýn po rekonstrukci. Nabízí penzion s restaurací, expozicí mlynářství a cvrkot obstarává Francisova turbína.

Pardubice a také mlýn s expozicí a restaurací. V tomto případě nahoře.

Chaloupka v Lazinově. Účelová a přitom sympatická.

Benešov. Původně zde stával minoritský konvent, což je zařízení pro mnichy a řeholníky. Taková trvalá pánská jízda. Zbylo jen torzo.

Lednicko-valtický areál, Janův hrad. Jeví se jako zřícenina, ale s tímto zadáním se už stavěl. Sloužil jako lovecký zámeček k hodování.

Hurá do kopců. Jizerské hory přírodou pro cyklisty stvořené.

Šumava, kousek vlnící se Vltavy.

Jeseníky, cestou na chatu Paprsek, ležící na rozhraní Hrubého Jeseníka, Rychlebských hor a Králického Sněžníku.

Krkonoše, deset metrů vysoký vodopád na řece Mumlavě.

Krušné hory. V dobách nedávných se tu na turisty střílelo a v mnoha případech bohužel i trefilo.

Žďárské vrchy. Pro pěší, cyklo i moto courání naprosto ideální.

Na horách vyhládne, ale v občerstvovně Zašívárna nad Písařovem jsou na to pečením báječně připraveni. Snědl jsem čtyři, refluxu navzdory.

V Novém Městě na Moravě holdují biatlonu, to ví každý.

Poněkud morbidní výstava. Ani už nevím kde.

Brazilfest v Brně. Tohle je jinej matroš. 

Červenka a křížová cesta z vyřazených pražců. Odtud to vezmeme

přímo do pekla. Brno, podzemní vodojemy.

Nedaleko Blanska, vytěžený, opuštěný a zatopený kaolínový lom. Dá se v něm koupat a potvrzuji, že na vás neulpí ani atom kaolinu.

Další ukázka z blahodárné činnosti člověka na přírodu. Měsíční krajina z vytěžené hlušiny u Moravské Třebové, 

Mrknu namátkou do zahraničního archivu. To neni moře, ale Bajkal.

Albánie, Beret, unescové město Tisíce oken. 

Korsika, Bonafacio, jen o pár oken méně, a zase nad mořem. 

Polsko, Bystrzyca Kłodzka. Zase o pár oken míň, ale nad řekou.

Slovensko, Kopčany. Zde mají jasno kde se T.G. Masaryk narodil.

Rakousko, Dürnkrut. Zde svedl na Moravském poli osudovou bitvu Přemysl Otakar II. Na svou dobu byl urostlý člověk, měřil 168 cm.

Maďarsko, velice zábavná cyklostezka podél Tisy, plná překvapení.

Ukrajina, Chusť, kostel se svatozáří.

Zpátky domů, také máme zajímavé kostely. Třeba tento v obci Kočí i s krytou příchozí lávkou. Vystoupíte z auta a suchou nohou jste na mši.

Nad obcí Vitochov, trochu kostel, trochu hrad.

Klepáčov, ač se to z fotky nezdá, stojí ve slušném svahu.

A máme i zámky, jako famózní Lysice. 

Slavkov, parta opivněných gardistů císaře Napoleona nevěřících, že toalety jsou v podzemí. Vzali je útokem. 

Stýkají se u Mělník, kde byl letos jarní sraz blogérů.

Zlín, naprosto nezaměnitelná architektura.

a nenapodobitelný pohled do krajiny nikoliv z rozhledny, ale z vyhlídky.

Luhačovice a vincentka, to k sobě ladí, léčí, ale nechutná a

zde ladí, léčí a chutná.

No nic, nejvyšší čas vyprat prádlo a připravit se na další výpravu. Muzeum praček Svitavy.