Kateřina Karolová – Postranní ulička /recenze/
Kateřina Karolová, dětská lékařka, žena roku, se etablovala na knižním trhu poměrně specifickým žánrem, který doposud hledá přesné označení. Je autorkou několika knih, které nesou její nezaměnitelný rukopis. Poslední kniha do jejího stylu zapadá.
Rozvedený lékař, pediatr, Jakub Svoboda, přijíždí na lékařský kongres do Karlových Varů, aby tam přednesl svou přednášku, kterou si pracně připravil. Jelikož jsou úvodní ceremonie poněkud nudnější a on má spoustu času, jde se projít. Náhodou projde malou postranní uličkou, aby se na jejím konci v jeho životě cosi změnilo, s čím si sám neví rady.
Další děj nelze popsat, aby si případný čtenář užil celý příběh bez znalosti konce. Z knihy je patrná profese autorky, tu a tam infomovaným připomene průběh lékařských setkání, ale i práci na urgentním příjmu v nočním čase.
Kniha je psána autorčiným oblíbeným stylem, tedy krátkými kapitolami, v níž vždy cosi naznačí, aby čtenáře popohnala pokračovat dále. Má typický způsob psaní s mnoha originálními přirovnáními. „Pes je opakem ženy. Všemu rozumí, ale nic nekomentuje.“
Jako každá jeji kniha nenechá čtenáře odložit knihu s tím, že si ji dočte zítra. Děj je napínavý, pomalu se odkrývá podstata příběhu, která spěje ke konci. Nicméně, na rozdíl od těch minulých, je vyústění celé záhady Postranní uličky poněkud zrychlené, trochu kostrbaté a málo propracované. Pokud by šlo o autorčinu prvotinu, nejspíše by to nebylo nic ke kritice. Kateřina Karolová však ve svých předchozích dílech nastavila laťku hodně vysoko a čtenář právem očekává, že každý její další příběh ji posune výš. Což nejspíše není možné u žádného z literárních tvůrců.
Každopádně stojí za přečtení, ideálně na dobu celodenního volna, protože vás kniha nenechá v klidu. A možná vás odradí od toho, abyste někdy na své procházce zahnuli do malé postranní uličky. Protože na jejím konci se mohou začít dít věci….
Kdysi jeste nez prislo na blog iDnes administratorske duo Banga-Janku jsem clanky Kateriny Karolove rad citaval. Byly takove bezprostredni a vyjadrovayi reakci mlade lekarky na nove prostredi.Mozna nekomu zprostredkovaly trochu pokriveny pohled na Nemce, protoze Nemecko je 16 zemi a kazda zeme je jina. Ostravaka take nemuzete srovnavat s prazakem a stejne tak mnichovana s hamburgerem. A to byvale vychodni Nemecko je dodnes kapitolou samou pro sebe. Dodnes se o byvalych dederone vypravi usmevne historky. treba jak se byvaly obcan DDR odmitl v Kostnici postavit na konec fronty na lod s oduvodnenim, ze on musel stat frontu v DDR na… Číst vice »
Její kniha „Já, doktorin“ , o které píšete, je skvělým deníkem lékařky, která se snaží prosadit v Německu jako „auslander“, což je v oboru medicína velmi těžké. Její postřehy, zážitky, komentáře, počáteční pohrdání okolím a nedůvěra, kterou láme skvělým přehledem a znalostí oboru, jsou velmi užitečným bedekrem pro ty, kteří to chtějí za hranicemi zkusit. Knihu jsem četl jedním dechem.
Bane pane doktore. Jako 80+ mam v posledni dobe vic nez dost zkusenosti s nemocnicemi. A diky ekdy i az exotickym lekarum tu zdravotnictvi funguje. Manzelku napodzim operoval Oberarzt Dr. K. Abudaqqa a pak Oberärztin Dr. Kostytska. v klinice Markgröningen. Ja si stari uzivam operacemi v Uniklinik Regensburg, kde jsem byl v peci mnoha Doktoru. „Ausländeru“ konkretne velmi sympaticky spanelsky doktor, belorusky doktror ktery mne oslovil cesky, protoze studoval v Praze. Rek, Ital, nekolik Jihoslovanu a dalsi. Ale treba takova aroantni Ruska to asi moc lehke nemela. Vsichni spolupacienti se o ni vyjadrovali velmi nedobre. V devadesatych letech mne davali… Číst vice »
Vycházím z její knížky, kde líčí své začátky, pane Vokoune. Jistě, že se řada věcí změnila, jistě, že různé regiony jsou na tom různě. A Vám hodně zdraví vinšuju.
Nic ve zlem, jen se Vam snazim vysvetlit, ze pani doktorka Korolova mela trochu smulu kdyz uvazla zrovna Sachsen-Anhalt ci Thüringen. Ona ta byvala DDR je cela nejak nahnedla a podle toho se tam take zachazu s privandovanejma. Ja ziju temer 50 let na jihu a zadne problemy nemam a ti ostatni take ne. A ponekud mne drazdi kdyz naplavenina z Hamburgu nadava jak je to tu vse spatne. dyz se pak zeptam proc tady teda zustavaji, nevi jak odpovedet.jednak maji ti lide ruzne povahy, a pak i rec je jina. Dost casto vidite v televizinemecky film s titulky a… Číst vice »