Dálnice jedou, a je to dobře
Ale přes veškerou chválu některým výrokům ředitele ŘSD nerozumím. A pak si člověk vždycky řekne: co za tím je?
Poslední léta se konečně pořádně rozjela stavba dálnic. Dokončení plánované sítě má už skoro konečný termín a stala se věc nevídaná – stát začal dokonce uvažovat o tom, co potom. Tedy až bude hotovo, co stavět dál. O tom tu nikdo dlouhá desetiletí nemluvil.
Určitě na tom má svůj podíl i ředitel ŘSD (Ředitelství silnic a dálnic) Radek Mátl. Tam kde se dříve s různými samosprávami, občany i škodícími spolky nedala najít společná řeč, je dnes ŘSD schopno diplomaticky nakonec dohodu najít.
A také moc pomohl zákon o liniových stavbách, kdy územní řízení a stavební povolení jsou sloučeny do jednoho procesu. Pár let se tím vždy ušetří.
Nicméně mě poslední dobou zaujaly dva rozhovory s Radkem Mádlem. Ten první byl o D6 (Praha – Karlovy Vary – Cheb). Radek Mátl vysvětluje, proč se úseky krájí jako salám a staví se po kouscích: „Cílem je, abychom dokázali postupnými krůčky stavbu dostavět a nečekali, až během deseti, 15 let připravíme kompletně všechno a postavíme to najednou. Dálnice přibývá postupně.“
A o pár týdnů později tentýž ředitel k probíhající přípravě na dostavbu D3 (Praha – Tábor – České Budějovice – Rakousko). Jde o chybějící úsek ve středních Čechách. K tomu Radek Mátl: „Jakékoli salámování by způsobilo problémy. Cílem je připravit a postavit stavbu najednou.“
Je toto ono diplomatické jednání? Tedy účel světí prostředky? Jinými slovy, někde je potřeba použít jeden způsob a jinde druhý? Jenže když by takto postupoval politik, tak se nesmí divit, že ho někdo chytne za slovo a omlátí mu to o hlavu. U úspěšného úředníka to asi musím omluvit, protože je za ním vidět kus dobré práce.
