Otupěl jsem! A co vy?

Po dlouhé době se hlásím zpět do aktivního stavu i zde.

Dlouhou dobu jsem nic nenapsal, ani ne proto, že bych nechtěl, ale co čert nechtěl, tak to chtěl bdělý orgán ochrany bezpečnosti dat nadnárodního spolku, jehož jsem ještě stále věkově předdůchodovým zaměstnancem, a nasadil tak přísná pravidla bezpečnosti, že jsem se na některé dříve běžné stránky ani nedostal, natož abych mohl něco aktivně vložit.

Pořizovat druhý počítač se mi nezdálo efektivní ani okamžité potřebě adekvátní, a tak jsem prostě rezignoval a aktivity na netu prakticky zastavil neb do šuplíku psát neumím. Nebylo to úplně jednoduché, byl jsem zvyklý se občas ozvat…a najednou to nešlo. Zpočátku dokonce tak tvrdě, že jsem se musel třeba i s internetbankingem přestěhovat do mobilu, což nesnáším, protože na titěrná písmenka a chlívečky na displeji prostě nemám ruce, ostatně i notebook ovládám díky použití externí, drátem připojené myšice, a ne prostřednictvím dotykového touchpadu.

Naštěstí po nějaké době se podmínky začaly měnit k lepšímu. Nejspíše proto, že jsem nebyl sám, kdo velmi razantní omezení přístupu chápal jako přemrštěné omezení a začalo se jednak remcat dokonce na nejvyšších místech, a když se po čase zjistilo, že dokonce jaksi vázne i ta část komunikace, kterou potřebujeme k běžné práci. Byl tedy zřízen nový způsob připojování a ten…SLÁVA…mi opět umožňuje občas i něco napsat takříkajíc na sklo. Takže jsem zpět a všechny vás zdravím.

A aby nezůstalo jen u toho, abyste věděl, že jsem ještě nezmizel definitivně někde v propadlišti dějin, tak přidám jeden postřeh.

V poslední době jsem poněkud omezil své návštěvy místní hospůdky, chodím prakticky jen v sobotu na partii mariáše (hrajeme volenou čtyřku), a díky tomuto určitému odstupu jsem zaznamenal také určitý posun v debatovaných tématech. Klasická trojice témat – politika, sporty a ženy, sice stále drží na výsluní ale – pro mě možná trošičku překvapivě, ale ne nelogicky, ustupuje ze svých pozic téma politické.

Dřív se vedly debaty slušné, neslušné, hlasité i tiché, někdy bouřlivé, dnes často sleduji, že pokud se někdo rozhodne vytáhnout nějaké politické téma, bývá rychle a důrazně požádán aby s tou politikou šel do háje a neotravoval. Přiznávám, že to dělám i sám, a pokud to neudělám, tak se do debaty snažím spíše nevstupovat a jen poslouchám. Proč?

Nejspíš proto, že už mě to nebaví – nebaví mě sledovat ani komentovat nekonečné debaty ve parlamentu, nebaví mne poslouchat neuskutečnitelné sliby v začínající volební kampani, nebaví mne stále více se objevující evidentní lži a křiváctví v argumentaci politiků, nebaví mne ani určité naklánění roviny objektivnosti v médiích včetně těch státních.

Štve mne i spousta dalších věcí, leč nebudu je tady vypočítávat, ale jsem si vědom i určitého posunu mého vlastního přístupu. Dřív jsem se rozčiloval, nadával, ale byl jsem schopen také v některých případech vyrazit s praporem do boje – buď jsem něco napsal, šel jsem do polemik, sebral jsem se a vyrazil (třeba) na nějakou demonstraci. Dnes? Bohužel většinou mávnu rukou a řeknu si: „Chuchněte mi s tím vším na škundr!“. Stručněji řečeno – otupěl jsem. Smutné.

A evidentně v tom nejsem sám. Jinak by nebylo možné, aby si společnost nechala líbit, to co jí je dne ze strany politiků, politických stran, uskupení parlamentů evropských rad, komisařů, premiérů prezidentů i s jejich podělanými poradci, diplomatů a dalších vejlupků.

Otupěli jsme. A to je špatně! Měli bychom si to uvědomit. A udělat něco abychom tupět (otupívat) přestali.

Osobně beru tenhle článek po obrovské době za svůj první krok zpět od otupění k nějakému aktivnějšímu, a hlavně přínosnějšímu způsobu života, a chci věřit, že se podaří u toho to prvního kroku nezůstat. Držte mi palce.

Přeju hezký sváteční den.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články