Vzpomínka na to, jak se na mne valilo tolik krásy

I když toto téma už dávno nesleduji (že by to bylo věkem?) i já jsem zaznamenal, že opět vrcholí soutěž o nejkrásnější ženu či dívku této země. Zkrátka z nějakého zpravodajského webu nebo facebooku na mne vyskočily fotky finalistek. Nedalo mi to a zase jsem po nějakém čase „sfáral“ do útrob krabice se starými fotografiemi.

Učinil jsem tak, abych zavzpomínal, jak jsem měl možnost nafotit Miss Československa 1989, kdy se kolem mne doslova valila krása kombinovaná s nádherou. Šlo tenkrát o úplně první soutěž krásy po dlouhých letech, kdy nějaké poměřování krásy považoval tehdejší režim za dekadentní, buržoazní a celkově tedy nevhodné. První Miss Československa se uskutečnila už v dubnu 1989. Ano, opravdu půl roku před tím, než brutalita na pražské Národní třídě a následné generální stávky vedly k tomu, že vše (tedy nejen soutěže krásy) bylo jinak. Mimochodem i fakt, že se soutěž krásy konala už v dubnu toho revolučního roku, je zjevným dokladem, že tehdejší režim postupně měknul až se po záchvěvu ztopoření s obušky v rukách v listopadu 1989 konečně rozpadl.
Fakta o prvním ročníku soutěže Miss Československa lze najít na internetu. Já se v tomto textu omezím na základní informace, které bych označil za zpravodajskou povinnost. Soutěž se konala v Ostravě, v hale, která se tenkrát jmenovala Palác kultury a sportu Vítkovice. Vyhrála osmnáctiletá Slovenka z Prešova, dodnes ikona těchto soutěží Ivana Christová. A publiku se to nelíbilo. Při vyhlašování vítězné Miss to v Paláci kultury a sportu nekulturně zahučelo a ozval se pískot. Hala (nesnížím se k tomu, abych napsal Ostraváci, protože tam určitě nebyli jen obyvatelé mého milovaného rodného města) si přála blondýnu. A k té měla Christová sakra daleko. Výrazná bruneta neměla blonďatý vlas, ale míry vskutku dokonalé. Věřte, pozoroval jsem to všechno hodně zblízka. Tak zblízka, jak si jen můžete představit.

A tím se dostávám k jádru tohoto textu. V té době jsem byl jen o málo starší než Christová a ostatní soutěžící. Bylo mi třiadvacet a byl jsem voják základní služby v hodnosti četař absolvent. Pro ty, kdo nezažili základní vojenskou službu vysvětlím: absolventi vysokých škol nastupovali na vojnu na rok, avšak poté, co na vysoké škole prodělali po dva roky jednou týdně vojenskou přípravu. My, absolventi žurnalistiky, jsme měli to obrovské štěstí, že jsme ten rok na vojně netrávili jako velitelé čet ztraceni někde u bojového útvaru v Horní Plané, ale v armádních či policejních novinách nebo třeba v nějaké redakci Československé televize, která se věnovala vojenské problematice.
Já „narukoval“ do Obrany lidu… To byly ty noviny, kam posílal své budovatelské verše vojín Jasánek z Černých baronů. Já tam nepsal budovatelské básně, ale doslova učil jaké jsou novinářské trendy o generaci starší důstojníky, většinou podplukovníky, tak zvané „lampasáky“. Oni to totiž byli v drtivé většině absolventi politických škol (zhusta sovětských), kde je sice neučili jak dělat noviny a jak napsat reportáž, ale naprosto přesně věděli, jaký je správný třídní postoj a pohled na jakékoliv téma, o kterém budete psát.
I v redakci armádního časopisu bylo vidět, že režim měkne. Podplukovníci na mne byli hodní, dá se dokonce říci, že jsme žili ve vzájemné symbióze. Tito mí kolegové se zajímali o skutečnou novinařinu a kdo jim měl věci objasnit lépe, než čerstvý absolvent žurnalistiky. Takže jsem jim bez skrupulí redigoval texty a za to jsem měl režim, který s vojnou neměl nic společného. Dokonce mne brali na pivo a občas i na různé lampasácké pijatyky, kde jsme se zpravidla zpráskali jako carští důstojníci (v jejich případě vlastně doslova). Jednou jsem za podplukovníkem a šéfem přišel s tím, že se v Ostravě chystá soutěž krásy a já bych si tam zařídil akreditaci. Jaké čtivo a pokoukání může být pro čtenáře Obrany lidu zajímavější, než reportáž z Miss Československa. Hlavním mým motivem samozřejmě bylo to, že strávím několik dní doma, v Ostravě, což pokud vyjde, bude znamenat několik dní ráje na zemi!!! I proto jsem si zařídil akreditaci nejen na samotné finále, ale byl jsem jeden z mála novinářů, který v hale strávil několik dní a mohl být u všech zkoušek, natáčení, příprav scén či nácviku tanečních kreací. Dá se říci, že jsem se s členy štábu a především se soutěžícími docela skamarádil a dostal jsem se všude, včetně zákulisí a šaten. Ctěný čtenář jistě pochopí, že toto byl pro třiadvacetiletého vojáka opravdu ráj na zemi… Tenkrát byl svět žurnalistiky úplně jiný než dnes a jestli si dobře pamatuju, tak celou soutěž fotilo jen opravdu několik fotografů. Já měl to štěstí, že jsem byl jedním z nich. A asi jediný, kdo neměl jiný úkol než ten maraton krásy, Takže jsem ve své podstatě trávil v hale celé dny až do toho dodnes známého finálového večera.
Fotky, které vznikly, byly samozřejmě ozdobou aktuálního vydání Obrany lidu, pamatuji si, že jeden z obrázků byl na titulu celého časopisu, a to v obřím formátu.
Když se po těch desetiletích dívám na staré černobílé fotky, které dodnes voní ustalovačem, musím konstatovat, že i dnes jsou tehdejší finalistky, tedy nejen vítězná Christová, pěkné baby. Hodně se tehdy „řešily“ míry, které se měly co nejvíce blížit ideálnímu trojčíslí 90-60-90. Když se na fotky dívám, jen málokterá z dívek se od těchto parametrů výrazně odchylovala. Porovnám-li tehdejší obrázky se současnými finalistkami, musím konstatovat, že tehdy to byly opravdu ženy „krev a mlíko“. Jeden z nejvýznamnějších českých fotografů a znalec ženské krásy Jadran Šetlík si v roce 2014 v České televizi posteskl, že přestože ony míry jsou dodnes považovány za vstup do světa modelingu, skutečnost je taková, že dívky připomínají spíše ramínka na šaty. „S tím já se úplně neztotožňuji,“ uvedl Jadran Šetlík a dodal, že věří, že se i do tohoto odvětví vrátí spíše barokní tvary, které on preferuje. Když se dívám na letošní finalistky, ta doba ještě nenastala…

P. S. Abych nebyl za plagiátora, dodávám, že znění titulku jsem si vypůjčil. Jak všímavý čtenář jistě poznal, jde o parafrázi z textu písně Jiřího Korna Miss Moskva, kde pan Korn zpívá, že se na něj valí tolik krásy.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články