Jak bude vypadat válka s Ruskem?

Píše se rok 2027 a události daly prognózám za pravdu. Rusko se po konfliktu na Ukrajině nadechlo a rozhodlo se zaútočit na Pobaltí.

NATO se v duchu své smlouvy rozhodlo zareagovat a vyslalo do Pobaltí své pozemní jednotky z Německa, Polska a Skandinávie. Některé z tanků jely po vlastní ose, protože síť vysokorychlostních železnic není stavěna na pomalé nákladní vlaky s těžkým nákladem. To ale bohužel vedlo k tomu, že po příjezdu k frontové linii byly tanky nebojeschopné. Dobití jejich akumulátorů bude vyžadovat minimálně dva dny. V místě totiž není silná přenosová síť, která by zajišťovala dostatečný příkon na rychlé dobíjení obrněnců.

„Tak zaútočte klasickou technikou,“ navrhuje veliteli štábu zástupce Polska. „To nejde,“ namítne dánský plukovník, „Zelení v parlamentu by nám za zamořování ovzduší příští rok neschválili rozpočet.“

Velitel štábu se zamyslí: „Tak se nedá nic dělat, aspoň se zakopejte.“ Jeho podřízení již nic neříkají, i když vědí, že většinu zákopů budou muset dělat ručně. Akumulátory v těžkých bagrech a buldozerech totiž vydrží maximálně pět hodin práce než se vybijí. A tanky budou mít na nabíjení přednost.

Po třech dnech je konečně technika bojeschopná a je možno vyrazit k protiútoku. „Hlavně postupte maximálně o dva kilometry, pak se bude muset dobíjet,“ velí vrchní velitel a pokračuje: „pak se zakopejte a čekejte až tam ženisté natáhnou dráty na dobíjení.“ Rozkaz!“ zazní sborově. Velitel ženistů už dopředu přemýšlí, jak naplní heslo: „Za každičký kopeček, natáhneme dráteček.“

Problémem se nakonec ukáže, že tahat vysokonapěťové kabely v bažinách, nebo tam dokonce chtít stavět sloupy, je velký oříšek, který celou operaci prodlouží o dobrý týden.

„To mám Rusům zatelefonovat a říci jim, ať ofenzívu odloží o týden, než dobijeme?“ ptá se napůl žertem, ale napůl vážně, sám sebe vrchní velitel. „Aspoň se pokusíme udržet pozice“, brumlá si pod vousy. Za 10 dnů bychom měli být připraveni.

Jenže mezitím se zatáhne a přestane foukat. Dráty jsou sice k frontové linii již nataženy, ale není je čím napájet. Poslední celoevropské plynové zdroje stíhají dodávat šťávu maximálně osvícení ulic. V Evropském parlamentu v Bruselu, kde je momentálně z důvodu úspor vnitřní teplota zregulována na 12°C, se dnes má hlasovat o Rezoluci o výhradním používání vodou ředitelných barev v obranném průmyslu. Pochopte, to přeci v současné vyhrocené mezinárodní situaci nejde odložit!

Vrchní velitel si zoufá. „Tak teď abych pro změnu Rusům zatelefonoval, že s bojovými operacemi je potřeba počkat až zafouká a zasvítí.“ Přitom se těší, jak si ve stanu v kožichu a s rukavicemi na rukou zase večer otevře historický román a bude závidět tehdejším armádám, které si dopředu domluvily termín a místo, kde si to rozdají. „To byly časy,“ povzdechne si.

Posádky obrněných vozidle mezitím venku rozdělávají ohníčky, což je sice pod hrozbou trestů zakázáno (přeci to kouří do vzduchu), ale co mají dělat, když elektrické topení v obrněné technice prostě nemá zdroj? Příručka o „Zamezení úniků tepla z interiérů vojenské techniky dodatečným zateplením“ přes kladné recenze odborníků v praxi poněkud nefunguje.

Náčelník generálního štábu podává vrchnímu veliteli hlášení o vynikajícím stavu techniky, čekající na slunné zítřky, kde je tučně a červeně podtrženo číslo, kolik celá armáda uvolnila za minulý den CO2. Je vidět, že něco uniklo, a že zde je ještě prostor na zlepšování. Vojákům by se mělo podávat méně luštěnin a starší chléb, aby neměly ty potřeby … no víte jaké.

Bohužel ale hned po něm předstupuje před vrchního velitele Náčelník služby lidských zdrojů a konstatuje, že není naplněno předepsané procento žen a národnostních menšin u bojových jednotek. „Tak pošlete pár chlapů do kuchyně a posaďte do tanků kuchařky!“ zavelí velitel. „Ale ty nemají výcvik, ani praxi,“ odváží se oponovat Náčelník služby lidských zdrojů. „Nekomplikujte to!!!“ zahřmí velitel a je rozhodnuto.

Náčelník ženistů přichází naopak s inovativní myšlenkou – každý tank by si za sebou táhl drát a mohl by být napájen přímo z týla, neomezeně dlouho, v podstatě jako tramvaj. Vrchního velitele tato myšlenka zaujala natolik, že si zapsal do deníčku poznámku, aby tento návrh předložil k posouzení svému manželce (záměrně použil v sousloví mužský i ženský rod, aby poznámka byla dostatečně genderově neutrální pro případ, že by se jeho osobní deníček dostal do nesprávných rukou) a poté se rozhodne, co dál.

Mezitím dorazily nové zásoby munice. Jedná se o nový typ, který sice není tak výbušný, jako ten starý, ale zato vypustí do ovzduší méně škodlivin. Přebírání každé bedny nábojů vyžaduje podpis dvou příslušníků velení každé jednotky, protože se jedná o životnímu prostředí škodlivý výrobek, jehož použití vyžaduje schválení speciální výjimky příslušným národním parlamentem. Střílet vajíčky se smí bez papírování.

Nakonec ale vše dopadlo dobře. Ruská výzvědná síť byla o všech úspěších a drobných problémech spojenecké armády tak dobře informována, že celý štáb v Moskvě se po přečtení zprávy rozvědky nakonec smíchy skoro udusil, stáhl armádu a rozhodl se, že stačí počkat ještě dva roky a pak už to půjde úplně samo.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články