Zápisky zoufalého lékaře – neznáš nějakého neurologa?

Poslední roky plní stránky různých serverů, ale i šoty v televizi atp. informace o tristním stavu primární péče jak v oboru praktický lékař, tak i ambulantních specialistů. Čekací doby se počítají na měsíce a jejich počet je spíše vyšší. Všichni hledají příčiny, pan ministr Válek slibuje, ale nic zásadního se neděje. Důvod je jasný, neboť kde nic není, ani smrt nebere, jak by řekla pověstná teta Kateřina.

Vše začalo před mnoha lety sdělením dr Duška, statistika, na sjezdu České lékařské komory, kde před více jak deseti lety sdělil, že Českou republiku čeká průšvih. Demografická data byla neúprosná, bylo jasné, že podstatná část lékařů je v důchodovém věku či se k němu rychle blíží a že „noví bojovníci“ nevstanou. Dokonce bylo jasně řečeno, že pokud by všichni pracující lékaři v penzi náhle skončili, zdravotnictví se zhroutí. Nikdo z politiků tohle neřešil, protože čtyřleté období nenutí žádného z nich dělat dlouhodobé strategie. Konec konců, pokud od roku 1993 se jich na té židli vystřídalo celkem 25, není se co divit. (pro jistotu uvádím, že v současné době je průměrná životnost ministra zdravotnictví necelých 15 měsíců.

Prognosa dr Duška nás doběhla a v současnosti řada pacientů dává najevo svou nelibost nad tím, že prostě nelze sehnat lékaře, kterého pro svůj neduh potřebují. V rozhlase běží smyčka „Návštěva lékaře“, kde se slibují dostupné termíny vyšetření, nicméně se cudně tají, že pacient v tomto případě platí. (paradoxně ministr Válek slibuje tvrdé sankce těm lékařům v terénu, kteří by vybrali byť jen korunu navíc). V systému „návštěva lékaře“ se o danou částku šábne agentura „Návštěvy lékaře“ a příslušný lékař. Zdá se, že něco jen dovoleno jen bohovi. Ale pojďme dál.

U nás je péče hrazena tzv.“zdravotním pojištěním“ (rozuměj daní), která je pro všechny občany povinná (vyjma těch, za něž to platí stát – opět samozřejmě z daní). Logicky se nabízí otázka, proč by ji měl kdokoli platit dvakrát. To ale jen na okraj.

Zásadní otázka pro pacienty zní: Je ambulantní praxe tak málo přitažlivá pro mladé lékaře? Odpověď zní: ANO ! (nezaměňovat s hnutím, které za to výjimečně nemůže, viz výše).

V poslední době došlo k významnému navýšení mezd v nemocnicích a to i u mladých lékařů, kde to bývalo ještě nedávo hodně zlé. Což je samozřejmě dobře, protože začínat v 25 letech se mzdou, za kterou by nepracoval pomocný dělník na stavbě, bývalo smutným faktem. Tento lékař však neřeší problémy s zdravotní pojišťovnou, hygienou, SÚKLem, finančním úřadem, pronajímatelem nemovitosti, v níž se ordinace nachází, platem sester, uklízečky, pravidelnou kontrolou přístrojů, nemusí platit účetního atd., atd. Mladý lékař si snadno spočítá, že sice bude mít o cosi nižší výdělek, než jeho privátní kolega, ale odpadnou mu výše uvedené starosti. V konečném důsledku pak raději zůstane „ve vatě“ v nemocnici, kde musí sice sloužit, ale to je tak všechno, co má navíc od praxe v terénu. Za to má rovněž 5 týdnů placené dovolené.

Nemusí rovněž řešit každoroční rébus, kterým bude placen. V nemocnici je to otázka vedení a odborů, jistě i třeba navýšení kvalifikace, ale tím to končí.

Ambulantní lékař je vystaven jistému stresu, který se nazývá dohodovací řízení. Základním faktorem je tzv.“cena bodu“. Bod, milý čtenáři, je děvka prodejná. Nikdo dopředu neví, za kolik to bude a co si za to řekne. Kdokoli jiný dobře ví, kolik za provedeno práci dostane zaplaceno. Instalatér, zedník, novinář, poslanec. Jediný, kdo to dopředu neví, je ambulantní lékař.

Samozřejmě, že každý rok každá pojišťovna pošle tzv. dodatek ke smlouvě (letos 6 stran petitem), kde je lékaři objasněna výše jeho úhrady v daném roce. Vzorec je samozřejmě jednoduchý a přehledný:

(1,065 + KN) * (POPzpoz * PUROo) + max [PUROo * POPzpoMh; UHRMh – UHRMr]

Jistě, jsou tam níže uvedeny vysvětlivky (jejich rozklíčování a doplnění do vzorce umí jen velmi zdatní kolegové), současně však mnoho dalších tzv. bonifikací, které musí lékař splnit, aby si vydělal za svou práci co nejvíce. Nechci zatěžovat čtenáře podrobnostmi, ale trefit se do maxima možné úhrady by nejspíše nedalo ani výpočetní středisko v Houstonu. Nikdy totiž nepřijde stejná skladba pacientů jako v tzv. referenčním (srovnávacím) roce. Nikdy nepředepíšete stejné množství medikamentů jako ve srovnávacím roce, stejně tak i tzv. indukovaná vyšetření – rentgeny, magnetické resonance apod. Pokud totiž budete psát více vyšetření a léků, pojišťovna vám to na konci roku spočítá a strhne další rok z platby za vaši práci. Prorože jste totiž překročili jednu z těch tajemných značek ve výše uvedeném vzorci.

Za těchto okolností naprosto chápu mladého lékaře, který vymění tyhle každoroční kratochvíle za klidnější činnost v nemocnici, kde může svou energii zaměřit na práci a péči o nemocné. Nalákat někoho, aby se s vervou vrhnul do výše popsaných bludišť, je prostě nad lidské síly.

V médiích se nedávno objevila nějaká anketa mezi občany, jestli by se měly opět zavést tzv.“umístěnky“. To bylo v 50. a 60. letech minulého století, kdy lékař po promoci byl v podstatě vojenským způsobem – rozkazem – poslán do místa, kde chyběla lékařská péče. To procento občanů, jež by chtěli zavést do praxe násilné transporty lékařů, bylo asi 66%. Ministr to sice odmítl, ale jsem si jist, že pro někoho na jeho židli v příštích letech to může být lákavé.

(Já bych třeba potřeboval elektrikáře, který v obci chybí. Vím o jednom dobrém, který žije v Letohradu. Už se těším, jak bude převelen do naší obce. )

Závěr: situace se v nejbližších letech v terénní praxi nezlepší, zázrakem bude, když zůstane na stávající úrovni. Takže si své specialisty i praktické lékaře raději hýčkejte. Oni si to zaslouží.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články