I ty, Pavle?

Tak nějak jsme si zvykli na nesmyslné plácání politiků o ničem. Slibování nesplnitelného a chválení nesmyslného. Bohužel se k nim zařadil už i náš nový prezident.

Senát dnes schvaloval a schválil všechny tři prezidentem navržené kandidáty na ústavní soudce. Konec dobrý, všechno dobré. Ale trocha hořké pachuti přeci jen zůstala. Ještě před volbou se v Senátu nechal náš prezident slyšet, že pokud by jeho kandidáti schváleni nebyli, pak: „Považoval bych za solidní, aby byly jasně artikulovány námitky nebo výhrady proti kandidátům.“

Na první pohled to vypadá strašně moudře a rozumně. Když mi to zamítnete, budu rád, když mi řeknete proč, já si vaše námitky vezmu k srdci a příště se při výběru kandidátů podle nich zařídím.

Ale jak proboha mohou senátoři podat vysvětlení, proč někoho odmítli? Volba je tajná. A řekněme, že by některý z kandidátů, případně třeba i všichni tři, neprošli. Kdo by pak panu prezidentovi podával zdůvodnění? To by se některý senátor přiznal jak volil? Pak by vyzval ostatní nevolící, aby se k tomu taky přiznali? Následně by si dali schůzku a zde by formulovali své vysvětlující vyjádření? Nebo by každý sám svou volbu odtajnil a řekl by buď já volil pro, nebo já volil proti z důvodu toho a toho? To by snad nemohl myslet vážně ani Miloš Zeman.

Obávám se, že pan prezident trochu rychleji mluvil, než přemýšlel.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články