Čeká nás dost práce

Samozřejmě, že jsem radostí celá bez sebe. Teprve při sledování reakce Petra Pavla na vítězství ve volbách mi se vší tíhou došlo, čemu jsme se tentokrát vyhnuli.

Po roce a půl nebudeme mít ve vysokých ústavních funkcích uřvanou krysu, která umí jen svalovat vinu na všechny ostatní, aniž by dala dohromady delší než holou větu, a mstivého dědka, který nevynechá jedinou příležitost, aby urazil ubožáka, který s ním musí vést rozhovor, a hrbí se jen před prezidenty Ruska a Číny. Není divu, že lidé smýšlející jako já žili donedávna v takovém politickém vigilním kómatu.

Když je člověk dlouhodobě deprimovaný, může se stát, že projev sebemenší laskavosti od cizího člověka u kase v Lidlu ho rozpláče. Lidé, kterým se podaří odejít od násilnického manžela nebo manželky, jsou po letech tak citově vyhladovělí, že skončí s někým novým, komu pak odpustí absolutně cokoliv, jen za to, že je například nebije. Obávám se, jestli Češi nejsou podobně traumatizovaní po deseti letech s Milošem Zemanem.

Neslevujme z nároků, prosím

Až oslavy utichnou (a nemusí to být zas tak brzy, máme rozhodně co slavit!), bylo by dobré, kdybychom neudělali tu chybu, že Fialově vládě a novému prezidentovi budeme všechno odpouštět jen proto, že nejsou Andrej Babiš a Miloš Zeman. Nezapomeňme prosím na to, že ve třech krajích Andrej Babiš vyhrál. Jsou to kraje, které dlouhodobě vykazují nejhorší socio-ekonomické ukazatele, nejčastěji tam vyhrává SPD a jiné antisystémové strany. V těchto krajích je dlouhodobě nejvyšší podíl dětí, které se rodí matkám, které mají dokončené jen základní vzdělání. V Česku mají tyto děti zároveň jednu z nejvyšších pravděpodobností, že budou ze školního systému vypadávat stejně předčasně – je to začarovaný kruh, se kterým bohužel neumíme pracovat.

V podstatě každém článku o politice varuji před tím, že nezájem o vytěsněné regiony se nám vrací jako bumerang v podobě vysokého počtu křesel pro Okamuru a podobně. Se současným zvyšováním cen energií a potravin se tento problém prohlubuje. Nejen chudáci mají tyhle problémy, i pro střední třídu a mladé rodiny je vlastní bydlení mnohem nedostupnější, než bylo pro generaci jejich rodičů. Existuje mnoho míst, kde je problém pro děti sehnat pediatra, a zubaře pro celou rodinu. Bylo by hezké, kdybychom upozorňování na tyhle problémy neodsuzovali automaticky jako komunismus a levičáctví, ale jako aktivní vyžadování kvalitní péče, kterou bohatě platíme ze svých daní.

Čeká nás dost práce

Petr Fiala má teď dva roky, kdy může naplno dokázat svůj politický talent a nasazení při správě státu. Ale je to i na nás. Částečně mu v tom můžeme pomoct, když se nespokojíme s tím, že tam není místo něj ulhaný populista, ale aktivně se zasadíme o péči o prostředí okolo nás. Konstruktivní kritika vlády je v pořádku. Konstruktivní kritika prezidenta je v pořádku.

Jsem na Čechy hrdá. Jsme skvělý národ.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články