Vzkaz mlaďasům, co můžou volit, aneb flanelový den

Průzkumy minulého duelu v urnách ukázaly, že mladí jsou v aktivitě všelijací, ale na rozdíl do některých dědečků v prorokování – napadne sníh a nepůjdou, vím, že u nich se svědomím lze zvítězit a nepodceňuju je. Učňáky všelijakých rodinných názorů a v režii polokomunstických kantorů jsou věcem spíš na vině neúčasti u voleb než gymnázia a školy střední, to si řekněme rovnou.

Tam, kam Petr Pavel z důvodů besed na školy zavítal, má bez patosu řečeno velký ohlas dodnes. Studenti mu drží palce a k urnám jdou, na důkaz si ti naši vyhlásili den flanelových košil. Nejsou to všichni jemu odevzdaní, ale je jich skutečně dost, většina, viděli ho i pět let zpátky naživo, líbil se, připadal jim moderní. Dýchla na ně vysoká úroveň.

Nejen oni se pak jako prvovoliči setkali s tím omílaným, že když k volbám nepůjdeš, házíš to tomu, kdo vyhraje. Stará známá věc – nikdy nejsi nestranný – tím, žes zůstal nestranným, jsi pomohl vítězi. Což je pravda, která se nerada slyší.

Jaký je vítěz, který se veze na vlně populismu, který si samozřejmě mne ruce vždycky, když se stane neštěstí, neb je mu příhodné, víme. Hodí se válka, hodí se chudoba kvůli narůstajícím cenám, stavební kámen populistů je bídné vyhlížení budoucnosti ruku v ruce se strachem. A pak stačí slib.

Říkám to pro ty nerozhodnuté a laxnější trochu jinak: Nezatěžuji tě právem a povinností, ale něco niterného ti sdělím a ono to platí. Protože se na to klidně můžeš zeptat doma. Jedná se o pocit. Atmosféru a vzpomínku, co tě doopravdy posiluje do pozdního věku.

Ti, co ti teď vysvětlují, proč bys k volbám jít měl, jsou začasto ti, co zažili revoluci v roce 1989. Někdo aktivně velice, někdo aktivně dokonce tak, že si s komunismem nezadal. Šířil knížky a zakázané eseje zakázaných spisovatelů a filozofů, přepisoval tajně na psacích strojích a pašoval nocemi v batozích, jako moji mnozí přátelé. Jako kdysi my na výletě z Paříže provážely knížky ze Svědectví od Pavla Tigrida – hlavně mé kamarádky, já je v kufru neměla. Někdo to nedělal, ale projevil nějakou odvahu, kdy se výsledek nevěděl a jistota v ničem žádná, ruské tanky a komunistů aktivců jak naseto pořád, nezískaná armáda, bojové milice ve zbrani. Někdo tedy jako v pididaktivitě prosadit na škole obšancované komunistkami  podporu studentů hned druhý den, sepsat věci a donutit na škole se studentů prohlášením zastat… pak žít letáky a vylepováním a prací v studentských krizových výborech – snahou získat sjednocení celé země. Tohle je v čemsi podobné dnešku…

Říkám tohle proto, že věci se nakonec šťastně povedly. A že vím, že jistou maličkatou maličkostí nejmenšího přičinění jsem k tomu přispěla, zlomit společně něco, co se dvacet let minimálně zdálo jako nikdy nezlomitelné.

A jako chlubna se tím pocitem občas živím, živím se tím, že jsem opravdu maličko, ale přece přispěla ke změně, kterou jsem ve vašem věku nežila já – ale která byla připravená pro ten relativně fajn svobodný život pro budoucnost, který žijete vy.  Ale který se musí brodit už zas manipulacemi a vykrádáním hodnot a vy tohle jistě cítíte, jako jsme věci cítili i my.

Když to dneska nebo zítra hodíte kandidátovi, u kterého vás láká pravda a styl důstojnosti, věci se můžou začít obracet. Můžou se změnit. Můžou se změnit po dvaceti letech…to je taky podobné…A vy už nikdy nezapomenete na to, že jste u toho tehdy byli, že jste té věci nějak pomohli, i když se věci stejně dnes jako tenkrát nejeví jasně a jako vyhrané.

A ten pocit svého přičinění už vám nikdo neodpáře. Je hezký, to vám slibuju. A nikdo, skutečně nikdo vám ho celý život nevezme.

Děkujeme my, co nám věci kdysi připadaly krásné, a pak jsme začas ztratily na dvacet let iluze. Že na Hradě, ač to přece není možné – nesedí člověk, kdy i povyskakujete štěstím, když má k vám přijet do města. Protože by to přece měl být prezident, kdy ho bere celý svět a má zkrátka vážnost a je slušný. Protože jste to už zažili…a váš pocit se v tu chvíli v hrdosti a pýše dotočil, že na tom máte svůj maličký, ale teď vidíte – významný a dobrý podíl. I když to už vždycky bude člověk jiný, ale to podstatné nějak splňuje.

Vaše havloidka Radka…

….Kielbergerová

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články